The Joys and Sorrows Of a Life At Sea

S motorem jsme si už dost užili v Lumutu

Je kolem šesté, jsem po večeři a u třetího piva. Čtu Caldera a snažím se přijít na to, co je s motorem. Pravda stál tu osm měsíců, ale předtím byl opuštěn i na delší dobu a přesto naskočil…

Ráno jsem vstal v osm, hned na šesté zazvonění budíku. Pořád se nějak dospávám z toho shonu v Hongkongu před odjezdem do Malajsie. Probudil jsem se už dřív, ale chtělo se mi trošku se vyválet. Posnídal jsem chleba z pátku a čaj ze včerejška. Stále se nemůžu dostat do pořádného pracovního rytmu. Začal jsem tedy přehrabovat loď, abych si připomněl, kde co je. Vyházel jsem nějaké prošlé potraviny, přeskládal plachty. Konečně je tady trochu k hnutí. Útulno hned působí lépe na psychiku, ale stejně tady chybí Janička. Všechno tak nějak postrádá smyslu, když jsme oddělení, ale to se už brzy změní.

I tak jsme zase udělali další malý krůček směrem k tomu stále se vzdalujícímu horizontu, za kterým všechny sny dojdou naplnění. Už žádná smradlavá hongkongská budova, malá stísněná komora, brloh bez okna, žádné davy, umělé osvětlení od rána do večera, kdy je člověku jedno, jestli je den nebo noc, konec je s klimatizací. To vše rádi vyměníme za horko, potoky potu, komáry a spálená ramena.

S motorem jsme si už dost užili v Lumutu

Je kolem šesté, jsem po večeři a u třetího piva. Čtu Caldera a snažím se přijít na to, co je s motorem. Pravda stál tu osm měsíců, ale předtím byl opuštěn i na delší dobu a přesto naskočil…

Ráno jsem vstal v osm, hned na šesté zazvonění budíku. Pořád se nějak dospávám z toho shonu v Hongkongu před odjezdem do Malajsie. Probudil jsem se už dřív, ale chtělo se mi trošku se vyválet. Posnídal jsem chleba z pátku a čaj ze včerejška. Stále se nemůžu dostat do pořádného pracovního rytmu. Začal jsem tedy přehrabovat loď, abych si připomněl, kde co je. Vyházel jsem nějaké prošlé potraviny, přeskládal plachty. Konečně je tady trochu k hnutí. Útulno hned působí lépe na psychiku, ale stejně tady chybí Janička. Všechno tak nějak postrádá smyslu, když jsme oddělení, ale to se už brzy změní.

I tak jsme zase udělali další malý krůček směrem k tomu stále se vzdalujícímu horizontu, za kterým všechny sny dojdou naplnění. Už žádná smradlavá hongkongská budova, malá stísněná komora, brloh bez okna, žádné davy, umělé osvětlení od rána do večera, kdy je člověku jedno, jestli je den nebo noc, konec je s klimatizací. To vše rádi vyměníme za horko, potoky potu, komáry a spálená ramena.

S motorem jsme si už dost užili v Lumutu

Je kolem šesté, jsem po večeři a u třetího piva. Čtu Caldera a snažím se přijít na to, co je s motorem. Pravda stál tu osm měsíců, ale předtím byl opuštěn i na delší dobu a přesto naskočil…

Ráno jsem vstal v osm, hned na šesté zazvonění budíku. Pořád se nějak dospávám z toho shonu v Hongkongu před odjezdem do Malajsie. Probudil jsem se už dřív, ale chtělo se mi trošku se vyválet. Posnídal jsem chleba z pátku a čaj ze včerejška. Stále se nemůžu dostat do pořádného pracovního rytmu. Začal jsem tedy přehrabovat loď, abych si připomněl, kde co je. Vyházel jsem nějaké prošlé potraviny, přeskládal plachty. Konečně je tady trochu k hnutí. Útulno hned působí lépe na psychiku, ale stejně tady chybí Janička. Všechno tak nějak postrádá smyslu, když jsme oddělení, ale to se už brzy změní.

I tak jsme zase udělali další malý krůček směrem k tomu stále se vzdalujícímu horizontu, za kterým všechny sny dojdou naplnění. Už žádná smradlavá hongkongská budova, malá stísněná komora, brloh bez okna, žádné davy, umělé osvětlení od rána do večera, kdy je člověku jedno, jestli je den nebo noc, konec je s klimatizací. To vše rádi vyměníme za horko, potoky potu, komáry a spálená ramena.

Continue reading →