The Joys and Sorrows Of a Life At Sea

Je neděle a tak jdeme plachtit. Už to všechno musíme konečně vyzkoušet! Ale nejprve je třeba rozřešit záhadné chování hloubkoměru. Chvíli jsem s tím ještě bojoval, ale vždy když jsem našel polohu, ve které byl dobrý signál z zkusili jsme přístroj vypnout a zapnout, nic se nestalo. Už jsem chtěl vyrazit na dnešní výlet bez hloubkoměru. Škoda krásného dne. Ještě to šla zkusit Janička a nakonec jsme na to přišli. Problémem byla moje netrpělivost. Bylo třeba vždy počkat déle než několik sekund. Občas skoro půl minuty než se na displeji rozsvítily povzbudivé čtyři metry hloubky. V tom byl tedy zakopaný pes. Posbírali jsme tedy růže, které nám přinesla naše trpělivost, poklidili poslední bordel a začali odvazovat. Motor poslušně naskočil a poklidně brumlal, zatímco Janička zavolala rádiem marínu, abychom mohli vyjet. Prošli jsme si zběžně kdo co odváže, kam to odhodí, co bude kontrolovat atd. Dal jsem pomaličku zpátečku, Janička naskočila za letícím lanem od zadního úvazníku. Jsme zde zaparkování přídí k molu, aby nám kolemjdoucí neustále necivěli do „bytu“. Musíme proto trochu nacouvat, což není tak snadné, protože Janna, díky tvaru kýlu, couvá jenom nerada a kormidlo má jenom malý efekt. Takže mírně nacouvat, zároveň pomaličku točit na pravobok, dávat pozor abychom čeleněm nepoškrábali loď vedle nás a pak plnou parou vpřed, devadesát stupňů doprava kolem posledních pontonů, pak doleva kolem zdi a majáku a jsme v Johorském průlivu. Continue reading →

Tak je tu další pátek a naše lodička je opět o něco krásnější, opravenější a provozu schopnější.
Průběh dneška byl vcelku poklidný, až na šok při koupi jednoho metru hadice, za který jsem dali 13 singapurských dolarů. Ale hadice je to dobrá a bude nám jistě sloužit dlouhá léta.
Ráno se mi do ničeho moc nechtělo. Janička proto zavelela, že jedeme napojit hadici na tankování, čímž se zkompletuje naše práce na motoru. Teď je už na něm, aby ukázal zda je naší pozornosti hoden. Zatím se na něj pořád díváme trochu jako na oheň, ale doufejme, že jsme na dobré cestě udržet ho v jeho služebné funkci, protože jako pán by byl velmi náročný. Postavil by si hlavu a jen tak by se válel a sál naše nervy a peníze. Stále mluvíme o budoucnosti bez motoru, ale jenom potichu, aby to motor neslyšel. Continue reading →

Kolem šesté nás zahnala bouřka dovnitř do lodi. Z trucu jsme proto spali až do osmé. Tak pozdě už jsme dlouho nevstávali. Kolem desáté nám konečně přivezli věci od Jessie, tak jsme vybalovali a najednou byl oběd.
Já se pak pustli do boxu na baterky a rozuzlení dalšího spletitého svazku lián starého elektrického vedení. Původní odhad, že je vše nataženo dvakrát až třikrát, samozřejmě třemi různými směry a ještě zpátky, nebyl tak přehnaný. Má to ale i světlou stránku. Máme teď spoustu náhradního drátu. Většina je sice nekvalitní, ale je tu i pár metrů pocínovaného drátu nejvyšší kvality od Anchor. Místo abychom kopírovali původní vedení, které bylo taženo kolem motoru (pohnutky k tomuto provedení se asi nikdy nedovíme), my jsme to protáhli přímo pod schodama a zkrátili tak délku drátů asi od dva metry. Continue reading →

Dnes nám začíná asi dvoudenní období bez elektriky. Na programu jsme měli „úklid“ v elektrických rozvodech a jelikož život dvanácti voltového systému začíná u baterie, začala naše práce taky tam.
Teď si uvědomuji, že bylo velkou chybou, že jsme původní změť drátů kolem našich baterek nevyfotili. Pátý přes devátý, tady kus ohořelý, tam se rez dala krájet. Baterky jsem tedy vyndal ze skříně na levoboku, abychom jsme si je mohli pořádně prohlédnout, v klidu do nich dolít vodu, očistit je a vůbec zjistit jejich kondici. Čekalo nás ale překvapení. Elektrolyt byl jen tak do půlky baterií, možná méně. Zajímavé, jak dobře dosud běžely, ale fakt je že kromě startování na ně nebyla vyvíjena žádná zátěž a kontrolky baterie u motoru občas zapípala. Continue reading →

Zapomněli jsme zapsat velkou událost, bohužel tragickou. Kousek od nás, jsou vyvázány tři malé plachetnice, asi tak 15 stop dlouhé, na kterých tady plachtí školáci z jakéhosi univerzitního kurzu. Já je hrozně rád pozoruju, zvlášť když vyplouvají jen na plachty (událost ne tak častá, vlastně vidět taky kolem jednu z místních lodí plachtit je spíš svátek) nebo na plachty vplouvají zpět, což ovšem většinou končí pořádnou peckou do mola. A přídě lodí o tom podávají jasný důkaz. Sklolaminátová záplata nebo izolepa.
Continue reading →