8.7. Shopping&Beer

Úterý, den o kterém se mluvilo celý týden, tj. od minulého úterý. V úterý totiž mají tady v maríně dvě piva za cenu jednoho, takže mi si vždy objednáme jeden pitcher (cca dva litry piva v kyblíku) a druhý dostaneme zdarma. Teď se nás číšník dokonce naivně zeptal, jestli ještě chceme ten druhý… jsou momenty, kdy člověk prostě stojí před tím nevysvětlitelným, neuchopitelným, momenty kdy se zastaví čas…
Pivo ale bylo až večer a nás dnes čekalo lítání po městě. Poslední velké lítání! Doplnit zásoby nářadí, kanystry na vodu, šrouby, podložky a samozřejmě Jessie. Jak jsme vstali, tak jsme se začali chvatně připravovat. Uříznout ocelové lano, aby nám Jessie mohla nalisovat T-koncovku pro nový stěh kosatky, vyndat vrtulku z čerpadla na mořskou vodu v systému chlazení motoru apod. Když jsme odšroubovali kryt, pod kterým byla vrtulka čerpadla schovaná objevil se ubohý kus gumy s dvěma posledními zbývajícími packami. Proto tedy ta pumpa tak špatně táhla! Další lekce pro nás zelenáče.
Zbrkle jsme vyrazili. U záchodků si Janička ještě vzpomněla, že jsme u lodi nechali to ocelové lano na stěh. Do minibusu jsme nasedali schvácení. Od rána to vypadalo na déšť. První kapky chvilku po nasednutí do autobusu, průtrž mračen chvíli na to. Mračili jsme se na ještě zamračenější oblohu. Představa, jak pobíháme po městě obložení vším možným v takovém lijáku se nám moc nezamlouvala. Když jsme do razili metrem na Farrer Park, nebylo po dešti ani památky.
Den zachránila Jessie, která nám uprostřed našeho rozhodování jaké baterie si koupíme připomněla výhody 6V baterek. Když jsem ještě na Tchaj-wanu plánoval náš nový elektrický systém, nejednou jsem narazil na zmínku o výhodách 6V baterek zapojených do série a jejich přednostech oproti baterkám 12V. Jak jsem na to mohl zapomenout! Byl jsem z toho celý přešlý, ale koneckonců bylo toho hodně, co jsme se museli za tak krátkou dobu naučit a i kdybychom si koupili 12V baterie, nic by se nestalo. Objednali jsme dvě krásné a taky po čertech těžké 220Ah baterie Trojan a hned jsme vyrazili shánět na ně bednu, kterou budeme používat než si vyrobíme lepší, ale to musí počkat až na později.
Narazili jsme na fajn čínského obchodníka s nářadím. Jak jsme vstoupili hned začal vymýšlet, co bysme potřebovali a huba se mu nezastavila, dokud jsme neutekli s obtěžkaným batohem. Ale nic jsme si nenechali vnutit, koupili jsme jenom to, co bylo na seznamu. A tak to má být.
Pak ještě tržiště, kde jsme objevili Janiččiny oblíbené cereální sušenky a umělohmotné bedny na baterky, na věci do kuchyně a především kyblík na záchod (konečně tedy budeme mít šanci vyzkoušet ten slavný toaletní systém „bucket and chuck it (naplnit kyblík a pak to vylít)“, jak to mu říkají anglosašstí námořníci).
Kolem čtvrté jsme už byli hotoví a nevěděli jsme co by, tak jsme šli k Indům na brzkou večeři. Moc nám to ale nesedlo. Ještě nákup na Boon Lay, vycházet všechny krámy do lodi a šup na pivo. Tam jsme udělali rozpočet. Zatím to vypadá dobře.