10.7.2008: Direct Current

Dnes byl ten slavný den, kdy k nám byl zaveden stejnosměrný proud! Tak na tuto památnou větu, jsme se těšili celý týden. Péťa vedle mě projevuje stejnou, ne-li větší radost, protože už dobrou hodinu pobrukuje tu slavnou melodii. Aby ne, dnešek patřil jemu!

Díky jeho snažení můžeme nejen znovu nastartovat motor, rozsvítit si v pravé části lodi (levá je stále ještě odpojená), ba co víc, náš koráb nám díky novým světlům svítí lépe jak vánoční stromeček. Zprava zelená, zleva červená, vzadu a nahoře na stěžni bílá.

Dnešní den byl o to pamětihodnější, že jsem dnes ráno poprvé připravovala snídani za světla petrolejové lampy. Jinak téměř celý den s přestávkami pršelo. Začalo to hned po snídani, pak to na chvíli ustalo, za okamžik se přihnal mrak, chvíli pršelo, jen co jsme znovu natáhli plachtu přes hatch a kolem kokpitu, déšť jak na potvoru ustal a tak jsme rychle vylétli z kajuty pokračovat v práci a kde nic tu ni – rozuměj mraky téměř žádné, ale na nás přeci pršelo! Kdo ví odkud až ten déšť přilétl.

Přesto všechno, když jsme večer rekapitulovali události dnešního dne, shodli jsme se oba, že přestože téměř celý den poprchávalo a pršelo, vždy když jsme potřebovali dokončil nějakou práci, dal si déšť na chvíli padla. Já jsem dopoledne pokračovala ve zpracovávání dřeva z kokpitu a už podruhé jsem se nechtěně rejpla o šroub do palce úplně na stejném místě, čímž vedu na Péťou o jedno rejpnutí – tomu se to podařilo zatím jen jednou.

Výsledek mého tesařského snažení by se dal ohodnotit jako průměrný až uspokojivý vzhledem k daným okolnostem. Podařilo se mi odloupnout dřevotřísku od teaku, ale bohužel to odnesly dvě plaňky – lepidlo drželo jak čert a jenom tam kde byla překližka dostatečně rozmočená nebo shnilá, šla odstranit bez poškození teakových planěk.

Péťa byl úspěšnější a před obědem jsem slavnostně znovu rozsvítila světlo v kajutě. Mě jako elektrickému outsiderovi připadal průběh Péťovi reinstalace elektrických obvodů sice bezproblémový – přesto jsem si připravila dle pokynů před sepnutím spínače hasící přístroj. Neměla jsem ale strach, že ho budu muset použít. Péťa celou akci prožíval samozřejmě nervózněji:

Janička s hasičákem, já s multimetrem pověšeným nízko u pasu. Přišrouboval jsem uzemnění na motor, potom vedení k hlavnímu panelu a stále jsem sledoval situaci čmucháním. Nic se neškvaří, nepálí, nehoří. Zatím. Seděl jsem s baterkami v levé skříni v kokpitu a sledoval jestli nebublají, nesyčí nebo se nenafukují. Nic. Jen tak tam tiše seděli a nevšímali si mě. Stále se mi hlavou honily poznámky z moudrých knih: stejnosměrné zapojení je jednoduché a víceméně bezpečné, ale nepodceňujte energii, která je ukryta v bateriích. Zkrat přímo na baterii může být velmi zajímavý…

A pak bylo světlo. Nic nebouchlo, neshořelo. Janna voněla, tak jako předtím. Oddechl jsem si. Pak už jsem jen zapojil solární panely a větrnou turbínu a už jsme i dobíjeli. Další drama mělo být s motorem. Ale nejdřív si naši pozornost vynutila naše kručící břicha a tak Janička vytvořila naše nejoblíbenější jídlo: špagety s osmahlou zeleninou. Rajčata, cibule, cuketky, paprika, žampiony orestované na troše olivového oleje. Jednoduché, rychlé a vynikající!

Po obědě Péťa připravoval napojení startéru a já mu částečně pomáhala. Podávala jsem mu tu dalekohled, tu foťák, poté jsem byla, jako nejmenší člen posádky, odvelena zcela do chřtánů naší miniaturní strojovny, abych se pokusila zjistit zapojení drátů na alternátoru, který téměř nedostupný kvůli přilehlému seacocku. Dlouho jsme hledali úhel pod kterým bysme dokázali alternátor zahlédnout, nebo vyfotit. Nakonec Péťa nasoukal hlavu mezi motor a seacock a našel to co potřeboval. K alternátoru nemáme žádnou dokumentaci a bylo nutné zjistit, jak je napojen startér a alternátor na baterie. Protáhli jsme nové dráty, uzemnili, otevřeli seacock pro přívod mořské vody do chladiče (to bude také zkouška nové vrtulky čerpadla na mořskou vodu) a můžeme startovat.

Motor naskočil téměř okamžitě a brumlal si tím správným zvukem, který už jsme se naučili rozpoznat. Oběma nám srdéčka zaplesala! Rychle ještě zkontrolovat zda fluše voda z výfuku. Fluše a jak! Nová vrtulka čerpadla se činí jak má. Hurá, prozatím máme nad motorem vyhráno. „Motor prdí,“ opravuje mě Péťa a nervózně přešlapuje, že kdy už půjdeme na záchod (jsme nerozluční a proto i tu pětiminutovou procházku k záchodům rádi absolvujeme spolu). „Je to ze zadku a navíc z výfuku, takže prdí.“ Motor ne Péťa, no i když…

Včera jsme už neměli sil a inspiraci k dopsání deníku, tak jen rychle zpětně pro úplnost: Po napojení motoru do naší 12V elektrické sítě pokračoval, zapojení dobíjení ze solárních panelů a větrné turbíny a vůbec kontroloval, zda proud proudí tam, kde má a že vše funguje bezproblémově. Já jsem se pustila do prošívání zápletů (spliců, jak tomu říkáme) na lanech. Po zhruba tři čtvrtě hodince jsem s oteklými prsty hrdě Péťovi oznámila splnění dalšího úkolu na našem seznamu prací před odjezdem do Langkawi. Už se nám to výrazně krátí, jak seznam tak čas před vyplutím. Nejen my, ale i loďka se už nemůžeme dočkat, což se projevuje každý den několikrát, když se začne netrpělivě cukat ze strany na stranu a rajtuje u mola, jakoby ji někdo lechtal pod kýlem. Inu dali jsme jí jméno Janna, tak jančí. Taky máme podezření na rybky, kterých je kolem Janny neustále jako much – já tvrdím, že přišli zkontrolovat, jací dobří lidé že zachránili jejich sestřičku, tetu či jinou příbuznou z rybí říše a krmili jejich bratříčky, strýčky a sestřenice. Vždy když jsme chroupali slané krekry, házeli jsme drobky rybkám pod námi a pozorovali, jak vesele po drobcích chňapají tlamičkama. Péťa zase, že je sem láká porost obalující kýl naší lodi. Jeho vysvětlení je pravda sice racionální a pravděpodobnější, moje je ale poetičtější. A navíc má-li se ze mě stát ten velký spisovatel, mám na trochu toho fantazírování jistě nárok!

Po večeři, které předcházela instalace navigačních světel, jsme se jako obvykle šli naložit do bazénu, ale jelikož pršelo a voda ve vířivce byla pouze vlažná, přesunuli jsme se rychle do sprchy a pak do spacáku. Já jsem se odebrala na naše V-letiště na přídi, Péťa zůstal v kokpitu. V noci nás dvakrát vyrušili, jednou klimatizace našeho souseda, který opět po dlouhé době navštívil svoji jinak opuštěnou loď, podruhé bouřka, která zahnala do lodi i Péťu.