The Joys and Sorrows Of a Life At Sea

Dnes nám začíná asi dvoudenní období bez elektriky. Na programu jsme měli „úklid“ v elektrických rozvodech a jelikož život dvanácti voltového systému začíná u baterie, začala naše práce taky tam.
Teď si uvědomuji, že bylo velkou chybou, že jsme původní změť drátů kolem našich baterek nevyfotili. Pátý přes devátý, tady kus ohořelý, tam se rez dala krájet. Baterky jsem tedy vyndal ze skříně na levoboku, abychom jsme si je mohli pořádně prohlédnout, v klidu do nich dolít vodu, očistit je a vůbec zjistit jejich kondici. Čekalo nás ale překvapení. Elektrolyt byl jen tak do půlky baterií, možná méně. Zajímavé, jak dobře dosud běžely, ale fakt je že kromě startování na ně nebyla vyvíjena žádná zátěž a kontrolky baterie u motoru občas zapípala. Continue reading →

Zapomněli jsme zapsat velkou událost, bohužel tragickou. Kousek od nás, jsou vyvázány tři malé plachetnice, asi tak 15 stop dlouhé, na kterých tady plachtí školáci z jakéhosi univerzitního kurzu. Já je hrozně rád pozoruju, zvlášť když vyplouvají jen na plachty (událost ne tak častá, vlastně vidět taky kolem jednu z místních lodí plachtit je spíš svátek) nebo na plachty vplouvají zpět, což ovšem většinou končí pořádnou peckou do mola. A přídě lodí o tom podávají jasný důkaz. Sklolaminátová záplata nebo izolepa.
Continue reading →

Včera nám byla přislíbena návštěva mechaniků ohledně našeho motoru. Měli přijít v jednu, ale naprosto proti čínským zvyklostem dorazili už v jedenáct. Byli jsme z toho úplně vyvedení z míry.

Ráno jsme ještě dodělávali nějaké drobnosti. Janička vyčistila prostor kolem motoru, takže to tam konečně nevypadá jako v zaschlé žumpě. Já jsem se tak nějak bimcal…

Neúspěšně jsme se snažili vyměnit chladící kapalinu, což vedlo ke snížení morálu mužstva – dočasnému.

Když se objevili dva chlapíci přes náš motor, kterému jsme nemohli přijít na jméno (už jsme na něj přišli), … á aha, Janička mi připomíná, že jsem dělal plány kolem našeho nového drátování (el. vedení), takže přeci jenom jsem se ne ta tak úplně neužitečně nebimcal…

Takže zpět k motoru. Tak ještě ne k motoru. Janička mi tu zase něco diktuje – prý abych nezapomněl, že mě po té nezvyklé spoustě piva nebolela hlava – důležitá poznámka.

Zpět k motoru… (Janička mlčí…)

Continue reading →

K Janiččiným narozeninám jsme oběma nadělili nepromokavé jachtařské oblečení

Dnes mám tedy již podruhé narozeniny! Tentokrát ale doopravdy, ne jako včera, kdy jsme si popletli datumy…

Hned dopoledne jsme se vydali do města na nákupy. Naše první kroky vedly k Jessie, která mi hned ve dveřích blahopřála, dokonce jsem, myslím, dostala i malý dáreček jako pozornost podniku. Namísto oběda jsme si koupili housky a šunku ve vedlejším supermarketu a zalili to džusem z cukrové třtiny v takovém velkém jídelním tržišti hned pár bloků od Jessie. Potom jsme pokračovali v našem nákupním maratonu – potřebovali jsme nějaké nástroje, dva kyblíky – jeden na mytí a jeden namísto záchoda pro potřeby mimo marínu (starý záchod jsme vyhodili během našich zimních oprav v loděnici), dále elektrické spojky, dráty a další drobnosti. Vzali jsme to i přes vyhlášený bleší trh, ale kromě harampádí jsme tam na žádný nevídaný poklad nenarazili.

Kolem čtvrté jsme byli s nákupy víceméně hotovi, a protože jsme nevěděli co dál a bylo nám horko, vydali jsme se pomalu do indické čtvrti, kde jsme měli v plánu povečeřet. Snažili jsme se schválně jít pomalu (obvykle s tím máme problémy, hlavně Péťa, za kterým já napůl pobíhám), ale ani tentokrát jsme tempo chůze očividně neuhlídali. Indická čtvrť je od Jessie zhruba dvacet minut pěšky, a tak nás už kolem půl páté praštily přes nos známá vůně kari, kmínu, čili a dalšího koření, které spolu s pestrobarevnými látkami a velkým zeleninovým trhem tvořily neodmyslitelně kolorit singapurské čtvrti Little India.

Město, pivo v té levné hospodě v indické čtvrti, potkali jsme dvě Češky. Pak večeře u Indů a pivo v maríně. Poprvé využíváme úterní akci „jedno za jedno“. Continue reading →

Janna v maríně Raffles

Někam se nám ztratil jeden den, včera bylo 27. dneska je 29. Co naplat. Naší životopisci budou mít na krku prostě takovou malou záhadu. Události ranní a dopolední se nějak ztrácí v porovnání s dojmem zklamání nad zkyslým špenátem! Trik Lin Pardeyové s tříminutovým maximálním převařením a následným ponecháním poklice na hrnci se nepovedl! Vše vypadalo slibně dokud jsem pod hrncem nezapálila plyn a nezamíchala obsahem. Rázem se ze dna kastrolu vyhrnulo tisíce bublinek – celý hrnec vzkypěl a mně bylo jasné, že je zle. „Taková škoda!“ volal Péťa. „To je mi líto. Ta poklice asi špatně těsnila (je totiž dvakrát větší než byl dotyčný kastrol), “ omlouvala jsem se já. Celé dopoledne jsme kolem hrnce posvátně chodili a těšili se, jak si pochutnáme na těstovinách se špenátem, leč…

Nakonec jsme společně s Péťou usoudili, že pro zmírnění škody bude nejlepší přebrat ze zkyslého hrnce alespoň kuřecí prsa, znovu je propláchnout a převařit a následně orestovat se zeleninou a vydatně posypat den předem zakoupeným parmezánem. Oběd se tedy pro toto malé zdržení servíroval déle (kibicové si nechají uštěpačné poznámky, my jsme z jižních a západních, kde každý jasně rozumí, že myslíme „později“), ale oba strávníci byli nakonec více než spokojeni! „Tak vidíš, jak jsi to zachránila, “ pochválil mě či právě dojedený oběd Péťa.
Continue reading →