8. srpna: Den před vyplutím

Ráno jsme vstali docela odpočatí. Já se v noci budil pouze na čurání, ovšem docela často, protože jsem se před spaním nažbrundal spousty vody, abych posílil organismus po té včerejší střevní průtrži. Spal jsem celou noc na posteli v kabině. Janička byla zpočátku na letišti, ale trápili jí tam komáři, tak si k ránu vlezla do kokpitu.
Dnes jsme moc nezaháleli a hned po prvním posnídaňovém čaji jsme přelili pitnou vodu a naftu do nádrží a vydali se na druhé kolo.

Včera dopoledne jsme dali prát prádlo do malajské prádelny na konci Lumutu a mysleli jsme si, že už bude hotové. Nevšimli jsme si, že paní na lístek z prádelny napsala osm večer. Nevadí, stejně jsme chtěli nakoupit u Inda (jeden z mála indických obchodů, většinou jsou tu obchody čínské).
Cestou zpět jsme chytili taxíka (jiného než včera, protože toho slizouna jsme už nemohli vystát a on by nás navíc po včerejším boji o peníze stejně asi nevzal). Zastavili jsme u jachtklubu, přeložili nákup do člunu, kde jsme měli složené kanystry. S kanystry jsme se pak nechali zavézt na pumpu a zpět.

Jsme teď patnáct mil od ostrůvku Paya, který leží asi půl dne od Langkawi. Musíme konečně dopsat zážitky z naší plavby z Lumutu. Plavba sice ještě neskončila, ale než zapomeneme všechny detaily, je třeba svěřit se papíru. Naše mozky jsou příliš přehřáté v tom krásném počasí posledních dnů a jistě by se nám toho z hlavy dost vypařilo.
Ještě třeba doplnit události z večera před vyplutím, to jest 8. srpna…

Nákup nafty se obešel bez jakýchkoli problémů. Vše jsme bezpečně odveslovali do lodi, tam to trochu složili a po jednoduchém obědě jsme se vypravili na kapitanát do Manjungu. Jeli jsme autobusem, který Janička duchapřítomně stopla mezi zastávkami. Mike už nám dříve poradil, že autobusy tady je možno zastavit kdekoli, o čemž jsme se teď přesvědčili. Jak se ukázalo řidič autobusu zastavil skutečně všude a všem. Autobusy jsou tady dost levné, do Manjungu jeden ringit, do Sitiawanu taky. Část vybraných peněz většinou končí v řidičově kapse.
Celníky jsme hravě zvládli, na na kapitanátu měli zrovna jakousi siestu (bylo 2:45) a po třetí hodině jsme z Manjungského autobusového nádraží vyrazili zpět.
Na internetu jsme potkali Rodneyho a zašli s nám na poslední sklenku piva Jazz a limetkový džus.
Po rychlé sprše jsme veslovali k Mikovi, abychom se s ním domluvili na večeři. Mike ale naše pozvání odmítl, protože ho pořád sužovala chřipka. Přenesl na nás ale zodpovědnost za zbytek červeného vína, láhev tequily a ketchup. Dary jsme s radostí přijali a Mika opustili s tím, že mu ráno zavoláme, pak kolem něj projedeme a předáme mu Phintonův člun.
Zpět na lodi Janička připravila rajčata s cizrnou a bramborami. Posílení večeří, vyčkali jsme až se zešeří a vydali se na lup. Nejprve jsme ale museli do Lumutu pro prádlo. Lup vody proběhl klidně. Zdrchaní jsme ulehli v deset hodin, trochu zklamaní, že poslední den byl trochu hektičtější než bychom si přáli, ale s napětím co nás zítra čeká. Budík byl nařízen na šestou hodinu.