The Joys and Sorrows Of a Life At Sea

V polovině září se středem Tchajwanu prohnal tajfun Fanapi.

Tajfun Fanapi (zdroj: JTWC)

Cesta tajfunu Fanapi (zdroj: 颱風資料庫)

Protože jsme byli zrovna v Čechách, měli jsme s místními domluveno, že se nám o loď postarají. Bohužel, jediný kdo se zřejmě obtěžoval, byl nás soused, který bydlí na velkém motorovém člunu. Takový zárodek maríny, ve které je Janna zakotvená, má ovšem neuvěřitelně špatně navržená mola, která jsou už po pár letech na mnoha místech rozlámaná. Někdo nám tvrdil, že to je normální, protože je kolem maríny docela velký provoz… no nevím, školy nemám, ale těch pár rybářů, kteří tady projedou zas tak velké vlny nedělají. Je pravda, neustále kolem nás projíždějí trajekty na ostrůvek Cijin, ale ty téměř žádné vlny nedělají. Vlastně nejhorší jsou čluny přístavní policie, čili nejspíš nejbližší orgán správně přístavu, která pak musí mola opravovat… Ale i tak! Zas tak moc jsme toho ještě neviděli, ale pár mol vystavených daleko větší zátěži, už jsme spatřili a ty byly ve zdaleka lepším stavu než je ten náš.

Minimálně 36 let starý hliníkový vazák

Ale nemůžeme toho chtít zas tak moc. Vlastně máme hrozné štěstí, že vůbec máme kde Jannu přivázat. Jachting se na Tchaj-wanu začíná pomalu rozmáhat a míst je čím dál méně.

Z domova jsme napsali našemu spojenci a ten nám rovnou odpověděl, že se nám urval jeden vazák, jinak, že je prý vše docela v pořádku. Víc jsme se nedozvěděli. Byli jsme trochu nesví, ale nakonec se ukázalo, že je opravdu všechno “docela v pořádku”…

Náš milý soused z motorového člunu — ať se nám mě vodní motoristé nezlobí, ale podle veškerých našich, byť omezených zkušeností, zakoupení motorového člunu ukazuje na určitý hendikep v jistých oblastech — jinak ale skvělý chlapík si nejspíš první všiml, že se nám vazák urval a tak lano, které bylo původně na vazáku, jednoduše párkrát omotal kolem menší z vinšen. Ach jo. Nevím, proč ho nenapadlo omotat lano kolem té větší a nebo to tak prostě nechat, protože loď byla i tak přivázaná dostatečně. Takže jak se loď pohybovala a lano mohlo volně klouzat kolem vinšny, vybrousilo nám krásný ďůlek do týku, který lemuje kokpit…

Když jsme se na loď vrátili, začal jsem zuřit, protože jsme si nejprve mysleli, že to takhle pitomě uvázali naši kolegové plachtičkáři. Pak ale kolem prošel náš soused a začal nám vyprávět, jak objevil utržený vazák… pojal jsem podezření a opatrně jsem se zeptal, jestli to byl on, kdo to lano uvázal. Úplně nevinně odpověděl, že to byl on. No může se na něj člověk zlobit? Stejně bychom s tím týkem dříve něco udělali, už z něj vystupovala léta a vůbec. Tak to tedy uděláme dříve.

I tak jsme šťastní, že se nic horšího nestalo. Vlastně bych zapomněl, že z toho super mola vyjel asi palcový šroub a tak trochu se nám třel o příď… (trochu se mi opět zatemnělo před očima) ale jsou to jenom takové jemné škrábance v gelcoatu, stejně chceme loď natírat než vyjedeme…

Tajfun nebyl nějak extrémní, ale na přinejmenším 36 let starý vazák toho bylo prostě už moc. Navíc byl přišroubovaný ocelovými šrouby a jedna z nožek byla od galvanické koroze očividně dost nahlodaná. Takže teď koukáme po nových vazácích a asi je vyměníme za ocelové, šrouby stejně budou také ocelové, tak ať se to tam moc netříská.

Continue reading →