The Joys and Sorrows Of a Life At Sea

Bouřka, která nás minula

Konečně jsme se dočkali touženého balíčku. Rychle jsme nový NAVTEX nainstalovali. Anténa naštěstí fungovala velice dobře i uvnitř lodě, takže jsme nemuseli nic vrtat. Ráno našeho odjezdu se stáhla mračna a spustil se déšť. Pěkně to začíná… Chvíli počkáme, třeba to přejde. Přešlo to asi kolem poledne. Den předtím přijela na nedaleké kotviště česká jachta Fera. Byli jsme ve spojení a těšili jsme se, že si s Jitkou a Standou Kubíčkovými večer posedíme, ale osud tomu nechtěl, protože jejich dcerce Katce zrovna nebylo nejlépe. Nemohli jsme ale o takové setkání úplně přijít, a tak když jsme se po poledni odvázali, zamířili jsme nejprve za Ferou. Stejně to bylo při cestě. Chvíli jsme si povídali a paní lodě nás pohostila skvělou českou česnečkou. Kubíčkovi měli za sebou větší část cesty kolem světa a bylo se od nich hodně co učit. Oči i uši jsem měl na šťopkách. Čas se ale nezastaví a my museli dál.

Česká plachetnice Fera

Nefoukalo. Jak jinak. Nafty jsme ale měli dost až do Singapuru (jak jsem si já naivně myslel), a tak jsme na to šlápli a po hladině hladké jako zrcadlo Janna vyrazila už podruhé přes Malacký průliv.

Jedeme v podstatě výhradně podle GPS. Mapy máme na stole, ale jenom občas zapisuju polohu. První noc z Rebaku byla poklidná, téměř bezvětří takže na 2000rpm jsme letěli 6-7kn.

Chvilkama jsme pospávali, ale po půlnoci jsme přešli na systém hlídek a docela jsme se prospali. Rušily nás pouze bouřky všude kolem. Všechny ale byly naštěstí v úctyhodné vzdálenosti a my viděli jen blesky.

Kolem 1100 jsme měli na dohled ostrov Pangkar a vjezd do Lumutu. Přemohl jsem lenost a konečně se přinutil uvařit rychlo rizoto v papiňáku. Za 15 minut se servírovalo a bylo to skoro přesně podle očekávání.

Rizoto před Lumutem

Kousek před vjezdem do řeky jsme se rozhodli plachtit, chtěl jsem na naše kultovní kotviště vplout grandiózně pod plachtami, tak jako rok předtím, ale vítr, který jsem si myslel, že nás tam donese, byl pouze výsledkem naší rychlosti pod parou. Znovu jsme se proto pokusili nastartovat motor. Naskočil, ale jak jsme přidali otáčky, chcípl a vyskočil alarm od chlazení. Manuál radil nechat motor běžet v neutrálu, aby se ochladil. Po cestě nám ještě párkrát chcípnul a zakotvili jsme tedy pod plachtami. Takže můj pokrytecký plán se vydařil. Vpluli jsme pod plachtami, ale tak nějak jsem nepočítal, že nebude, kdo by zatleskal. Inu, marnost nad marnost. V kotvišti bylo nějaké vojenské monstrum, pilot a Mikův škuner. U břehu na mooringu Gregova loď a Mikův trimarán. Nikdo ze známých ale nebyl doma. Stejně to bylo moc milé, vidět zase staré známé, tedy alespoň jejich lodě.

Chvíli jsme po zakotvení poseděli, pak popadli prádlo a dokumenty. V recepci maríny nás hned vyvedli z míry s tím, že kapitanát a celníci dělaj jenom do čtyř. Rychle jsme vyrazili pro taxíka, který tvrdil to samé. Já měl dojem, že by měli mít až do pěti. Mého plavčíka to naštvalo, protože mu kotviště zrovna neučarovalo. Chtěli jsme odjet hned druhý den a ani mě se tady nechtělo zůstávat moc dlouho. Ukázalo se, že mě paměť nezklamala. Jenom celníci se domáhali, že když odjíždíme až zítra, musíme také zítra provést odhlášení. To už ale byla maličkost.

Pak do prádelny a k arabům na večeři. To hovězí tam mají pořád ukrutně dobré. Vypili jsme tam 4 limetkové džusy a pak ještě každý po dvou jablečných a melounový. Jako koule jsme se šinuli zpět k lodi po jediné lumutské atrakci, tj. podél řeky. Hned jsme dali chladit jedno víno a nakonec padli celkem tři.

Úplně jsem zapomněl na lumutské mouchy. Stále jsme ještě v lodi měli mucholapku z předchozího roku a za půl hodiny také osm pěkných exemplářů mouchy domácí k smrti přilepených.

Popíjeli jsme v kokpitu. Já jsem tvrdil, že tam nebudou komáři, protože posledně (před necelým rokem) tu byl klid, ale brzo se na nás sesypala letka asi o 20 kouscích. Repelent na ně ale platil bezvadně a zbytek noci byl klidný.

Mikův škuner s párem orlů

Ráno jsme si trochu přivodili šok změřením nafty v nádrži. Bylo tam sotva 15 litrů. Hned jsme si to ale vzájemně vysvětlili a vzhledem k tomu, že jsme ujeli asi 200mil a jeli jsme to cca 24 hodin, spotřeba byla naprosto v pořádku. Necelé dva litry za hodinu při 2000 otáčkách.

Bleskově jsme vyřídili úřady, dali snídani v McDonaldu, koupili 100 litrů nafty, vyzvedli prádlo, led a vodu. V maríně nás na dotankování nechali přirazit k zásobovacímu molu, kde jsme loď také vydrhli, protože řekou v noci protekl jakýsi olejnatý sajrajt, a jak se Janna zhoupla na vlně od projíždějícího tahače, do půlky boků měla pořádnou šmíru.

Před odjezdem jsem si říkal, že stejně pojedeme na motor minimálně dvě hodiny, než se dostaneme hustým provozem na otevřené moře. Mohli bychom si proto nechat nataženou plachtu nad kokpitem. Opatrnost ale zvítězila. Stále jsme si nebyli jistí, zda je motor v pořádku. Měli jsme podezření na to přehřívání, což potvrdil Mike, když jsem mu večer předával basu piva z Langkawi, kterou jsme mu slíbili během naší minulé návštěvy v Lumutu, když nám pomáhal usazovat polámaný motor. Prý je to normální, že motor nenaskočí nebo se cuká po dlouhé práci a krátkém odpočinku.

Vyjeli jsme, zamávali Lumutu a přibližně po dvou kilometrech škyt škyt a motor chcípl. Zakleli jsme, já skočil k hlavní plachtě, ale Pavlík na mě, ať to ještě zkusíme. Opět to chcíplo, takže plachty nahoru. Foukal jemný větřík, byl příliv. Chvilku jsme mudrovali, ale pak jsme loď otočili a plachtili zpět. Naštěstí se pěkně rozfoukalo, a tak jsme za pomoci proudu bojovali v proměnlivém větru zpět. Motor jsme zkusili ještě párkrát nakoupnout. V neutrálu běžel, ale jak jsme dali rychlost, zakuckal a ztichnul.

Pavlík se přichystal k vyvázání a já opatrně najížděl na molo. Byl to poměrně snadný manévr, ale vítr, který dost často měnil směr a sílu, to dost ztěžoval. Navíc nás unášel proud. Přirazili jsme téměř elegantně, jen s trochu větší rychlostí, ale lana to ubrzdila. Pavlík si všiml, že nám sice naskočí alarm chlazení, ale že motor předtím jakoby ztratí sílu a pak teprve chcípne. Zavolal jsem Mikovi a mezitím vyčistil přední filtr. Na hlavní filtr mě nenapadlo se podívat. Mike přijel a za půl hoďky odjížděl. Problém byl s hlavním filtrem. Asi jak jsme dojížděli na zbytek nafty, špína se dostala do filtrů a ucpala je. Školácká chyba a další lekce. Asi v 15:30 jsme vyrazili už podruhé z Lumutu.

Kotviště v Lumutu s válečnou lodí v pozadí