Slasti a strasti života na moři

Tak ještě jednou.
Po čtvrt hodině zuřivého psaní se počítač rozhodl, že mi to smaže. Asi to stálo za kulový.

Po dvou dnech jsme zakotvili před marínou Sutera Harbour v Kota Kinabalu. Zastávka neplánovaná, ale zatím to vypadá, že užitečná.
Vyrazili jsme v úterý kolem šesté ráno. Den před tím jsme strávili posledními nákupy a hlavně srdceryvným rozlučovacím ceremoniálem. Přeci jenom jsme v Kudatu strávili čtyři měsíce, Janička navíc tři týdny sama, takže měla šanci se s místními sblížít o to víc. I Janna se v Kudatu hodně změnila, nově vymalovaná teď vypadá opravdu dobře. Po dvou dnech zpět z Tchajwanu jsem si všiml, že Janička téměř kompulsivně kontroluje obsah úložných prostor. Když jsem obavy nad jejím psychickým stavem delikátně vyslovil, Janička se jenom ušklýbla:
„Já se prostě nemůžu vynadívat, jak je to tam krásně vybílený a čístý.“
Je neuvěřitelné, co trocha (přesně řečeno asi tři litry) bílé barvy dokáže. Když jsem po těch třech týdnech strávených v pětihvězdičkovém hotelu na Tchajwanu přijel zpět, nezbylo mi něž obdivně civět. Janička ještě detaily jejího malovaní popíše.
No a pak dostala Janna nové uložení motoru a nové silentbloky. I o tom ještě napíšem. Dělo se toho tolik a tak strašně jsme už chtěli mít vše hotovo a vyrazit, že nám zatím nezbyl čas a hlavně asi spíš chuť to všechno přenést na papír.
Na tento týden, na jehož konci se snad octneme v sultanátu Brunej, nebyla moc dobrá předpověď, což ovšem tady znamená, bezvětří střídané s přeháňkami. Zatím jsme ale zakusili pouze to bezvětří, takže si nemůžeme stěžovat. Stejně bylo naším cílem dobře zajet motor a zvyknout si na nové vibrace a zvuky, které motor díky novým silentblokům vydává. Tento cíl jsme tedy splnili a teď by už zase mohlo trochu zafoukat. Ale abych si jenom nestěžoval, včera kolem čtvrté odpoledne se začal vítr zvedat a zachvíli už jsme surfovali s větrem v zádech z asi metrových vln, rychlost šest uzlů, krásně jsme se bavili. Škoda jen, že ten krásný závěr dne byl doprovázen obavami, co nás čeká v následujících dnech.
Asi po dvou hodinách za Kudatem najednou divně zapraskalo v našem elektrickém autopilotovi Simrad. Hned jsem ho rozebral a zjistil, že se poškodil integrovaný obvod, který sleduje míru posunu kormidelní páky. Tento autopilot používáme jen, když jedeme na motor, a protože nás čeká cca 700 námořních mil z Bruneje do Singapuru, které na motor stejně neujedeme a ani ujet nechceme, tolik nás to nemrzelo. Ale přeci jenom je autopilot věc užitečná a bylo by nám s ním lépe.
Oprava vypadala poměrně jednoduše. Sami bysme to asi nezvládli, tak dobře s pájkou neumím a možná, že naše pájka by na to byla stejně příliš velká a neohrabaná. Rozhodli jsme se proto zastavit u Kota Kinabalu, města dost velkého na to, aby v něm dlel šikovný opravář.
Po té úžasné jízdě ve vlnách jsme ladně zakotvili, kotva se v tom silném větru hned pěkně zakousla, ale ona se ta naše milovaná Rocna stejně vždycky hned zakousne a drží. Zaplavali jsme si v moři a kolem deváté jsme si ustlali v kokpitu, protože předchozí noc jsme zakotvili v poměrně otevřené zátoce a kolem třetí ráno nás to šílené houpání přestalo bavit a po krátké rodinné poradě jsme se rozhodli vyrazit.
Ráno jsme se proplížili na člunu do maríny a navštívili známé Patricka a Jenice z lodě Obsession. Ti nám zapůjčili kola a poradili kam se zajet zeptat. Naštěstí Kota Kinabalu není zas tak veliké, protože teprve v pátém obchůdku z elektronikou jsme dostali tip na staršího čínského pána, opraváře televizí, který hned zasedl k velké stolní lupě a prohlásil, že dneska toho má už dost, ale že nám odpoledne zavolá, jak je na tom a že když ne dnes, tak zítra. Pán vypadal velice sebevědomě, takže jsme si oddechli a vyrazili zpět na loď, cestou jsme si pochutnali v indické restauraci na skvělé biriani rýži, kari kuřeti a chapatti.
Teď osycháme po osvěživé koupeli, pohupujeme se na vlnkách od projíždějících turistických člunech tahnoucích za sebou nafukovací banány plné řvoucích lidiček a čekáme na telefonát od našeho zachránce pana Chu. Když všechno dobře dopadne, zítra vyrazíme dále směrem k ostrovu Labuan a pak na krátkou návštěvu Bruneje.