Plavby

Z Kuchingu na západ

Předpověď slibovala krásný a stabilní vítr. Plachty nám ale prvních pár hodin naplňoval pouze slabounký a nestabilní vánek, a tak jsme si trošku pomohli naší „železnou plachtou“.

Pak se to stalo. Nejprve se na hladině objevilo několik nesmělých vlnek, ráhnovím nám profičelo několik rozpustilých poryvů, ale za chvíli se už Janna zabořila jedním ramenem do vod Jihočínského moře, Janička ladně jednou nohou, postrčila plyn do neutrálu, a palcem druhé nohy šlápla na páčku vedle startéru, která odebrala motoru přísun toho smrdutého životodárného nektaru a nastalo ticho.

04-Úno-2014 18:53

View at Picasa

Čtěte dál →

O orangutanech a lidech

By Petr Šimon and Jana Benešová

V Kuchingu jsme pobyli asi pět týdnů. Když konečně dorazila nová kreditka, nemohlo nás tam už nic déle udržet.

Neustále lepit zpuchřelý plášť mě už přestalo bavit. Zašli jsme tedy koupit nový a Mr. Chin mě přesvědčil, že nám to prostě musí jako specialista vyměnit on

Čtěte dál →

Přechodná bydliště

By Petr Šimon

Už je to dva měsíce, co jsme opustili náš plovoucí domov a vyměnili ho za přechodná bydliště u našich rodičů a kamarádů. Pomalu se stáváme experty na různé typy rozkládacích gaučů, pohovek a futonů. Ale zjistili jsme, že nejlepší gauče mají stejně naše maminky. Nic ve zlém.

Moc nám toho nechybí. U cest se krmíme lesními jahodami, pusy máme modré od borůvek a ze zubů lovíme jadýrka malin zahradních i volně rostoucích. Po moři se nám stýská, ale ty krásy vezdejší nám to vynahrazují.

Janna nahá mezi mangrovníky

Čtěte dál →

Potopa

By Petr Šimon

Takže, jak to tedy bylo s tou slibovanou potopou.

Ona to vlastně nebyla ani tak potopa. Spíš to byla povodeň. Vlastně to asi nebyla ani tak povodeň, jako spíš záplavy. A ve skutečnosti to byl normální teror slapových jevů.

Řeka se nám trochu rozdováděla. Moc to není vidět, ale kdo má fantazii, tak si doplní…

Čtěte dál →

Zpět na vodě

By Petr Šimon

Takže jak to bylo s tou potopou…

Aha, vy si asi říkáte, co najednou otravuje. Měsíc ani nebékne a teď se mu najednou uráčilo.

Ale počkejte, já mám přeci připravený výmluvy!

Janna obroušená

Čtěte dál →

Loupež

By Petr Šimon

Do Kuchingu jsme původně vůbec plout nechtěli, ale matička příroda rozhodla za nás a nakonec to stálo za to. Ono je totiž skoro všude dobře. Doma taky, ale všude je všude.

Jak někam dorazím, nastoupí nejdřív taková ta nejistota z nového prostoru, ve kterém se musím naučit pohybovat, ale jak si to nové prostředí trochu ohmatám, zjistím, kudy vedou všechny zkratky, a nakonec tudy už neprocházím, ale proplouvám dobře nacvičenými tanečními kroky: úkrok, malinko se překlonit, á dva tři, chytit kliku, šou dva tři, úkrok a ještě jeden, dveře za mnou zaklapnou, pět kroků vpřed, dva šikmo doleva, tři doprava a jsem u pisoáru. A takových tanečních sestav mám víc. Jak z lodi, jak do lodi, kterou nohou našlápnout, kde se chytit. Po pár dnech, když už to mám všechno opravdu zautomatizované, přidám i piruetku, ale jen když se nikdo nedívá.

Stahují se nad námi mračna

Čtěte dál →

Žijeme, píšeme

By Petr Šimon

Psát nebo nepsat? Je to vůbec smysluplná otázka?

Každý, kdo psaní tak či onak propadl, se asi pousměje. Nepsat? Jak nepsat?!

Někdy se můžete vymlouvat, že to zrovna nejde. Múza někam zalezla, není inspirace, prostě není o čem psát.

To ale není náš případ. My píšeme dál. Jenom jsme se nějak nedokázali dostat ke psaní Klubka. Já jsem se pustil do poměrně ambiciózního programovacího projektu (to aby bylo na stará kolena na rohlíky) a Janička překládá a edituje další sbírku tchajwanských povídek, která by měla vyjít někdy na podzim. A všechno další psaní je do šuplíku. Zatím nepublikovatelné.

Ale hlavně jsme si náramně užili na moři. A vždycky jsme si řekli: Až dojedeme tam a tam, tak o tom napíšeme, fotky stáhneme… Jenomže pořád ty krásy vůkol a kdykoli jsme někde zastavili a počítače zablikaly, uvědomili jsme si, že bez práce není koláčů a my koláče rádi.

Nejprve smutná zpráva. Moc rád bychom vás potěšili nějakými těmi bouřemi, útrapami a nebezpečenstvím. Dobře se o tom píše a ještě lépe se o tom čte. Nic takového. Počasí jak z kalendáře a vítr…? Vítr ten vál až neuvěřitelně příznivě. Fakt. Normálně jsme měli příznivý vítr celou cestu z Kuchingu až na Langkawi. Naprosté námořní orgie. Celé dny jsme se váleli, loď jela, kam jí větrný kormidelník vedl, dokonce i lodě, které nás míjely nás prostě jenom míjely. Žádné kolizní situace, žádný stres. Prostě námořní orgie…

Janna v loděnici na ostrově Rebak

Janna je teď na souši v loděnici na ostrově Rebak na Langkawi a my dřeme od rána do večera. Zajímavé jak fyzická práce totálně odrovná i mozek. Snažíme se snažíme, brzy, brzičko všechno doplníme… snad je i na co se těšit… jedno loupežné přepadení, jedovatí mořští hadi, noční hrátky s delfíny, jeden kus muže přes palubu, setkání s posádkou plachetnice Argo, vášnivými českými mořeplavci a objeviteli těch nejzapadlejších zákoutí…

…prostě úplně normální život na moři…

Bouřlivý příjezd do Kuchingu

By Petr Šimon

Stále jsme se ještě nevzpamatovali z lekce, kterou jsme dostali u Mukahu. Dostaneme se my vůbec do toho Kuchingu? I tam musíme vplout do řeky. Vítr foukal víceméně od severu, vlnění šlo více od západu, ale foukalo pořádně a vlnění mělo dobré dva až tři metry. Navíc se blížíme k závětrnému pobřeží, což znamená nebezpečí.
Když jsme začali surfovat rychlostí přes sedm uzlů, skasali jsme genu a pokračovali jenom na třetí réf v hlavní plachtě. I tak jsme jeli přes pět uzlů. Kolem třetí ráno asi deset mil od břehu jsme postavili loď do drifu, nechali se pomalu unášet ke Kuchingu a čekali jsme, až se rozední. Provoz kolem už zhoustl, rybáři, obchodní lodě, podivná neidentifikovatelná monstra — hlídky jsme proto trávili v dešti v kokpitu a čas od času museli popojet a ujistit se, že se s blížícím se plavidlem bezpečně míjíme.

Naše igelitové modráky, výstroj tchajwanských rybářů, fungují velice dobře

Čtěte dál →

Zpět na západ

By Petr Šimon

Bylo kolem třetí odpoledne. Otočili jsme Jannu o stoosmdesát stupňů a vyrazil zpět, odkud jsme přijeli. K mysu Tanjung Sirik, v jehož blízkosti jsme strávili předchozí den v drifu, jsme to měli nějakých 60 mil. Pak zatočit doleva, nabrat kurz 210° a za dalších 80 mil je Kuching.
Brzy nám začalo pěkně foukat, takže jsme vypnuli motor a na krásný bočák jsme rychle nabrali rychlost 6 uzlů. Opět jsme propadli optimismu. Se setměním se na obzoru vylouplo několik světel rybářských lodí. Většinou z toho nemáme velkou radost, ale dnes jsme to brali jako známku, že počasí se trochu uklidnilo.

Vinšna za bílého dne

Čtěte dál →

Jeden den v drifu

By Petr Šimon

Šel jsem si ještě na chvíli zdřímnout, a když došlo na mojí hlídku, zrovna jsme vjížděli pod mrak. Vítr zatím velice slabý, ale pro jistotu jsme dali druhý réf, abysme byli připraveni na silné poryvy, které na okrajích bouřek bývají. Janička šla spát a já se usadil v kokpitu navlečen do Moiry a igelitového rybářského munduru, připraven odolávat živlům. A brzy o sobě živly daly znát. Nejdřív přišel déšť a pak začaly poryvy. Nebylo to nic strašného, už jsme zažili horší, ale vítr byl teď opět proti nám. Čas od času se už zdálo, že bouřka polevuje, ale pak přišel další poryv a průtrž mračen. Nechal jsem Janičku déle spát a doufal jsem, že se to už brzy uklidní, ale pak jsem nad kormidlem začal usínat, nedokázal jsem pořádně držet kurz a stejně jsme jeli rychlostí menší jak dva uzly. Počasí stále nechutné, takže jsem zavolal Janičku a šel spát. Janička mě asi po hodině vzbudila, že začíná pořádně fičet. Ze severu se na nás valily vlny vyfoukané monzunovými větry, a jak se srážely s vlnami z jihozápadu, odkud přicházela bouřka, vytvářely z moře pěknou oranici.

Moře se nám trochu rozbouřilo

Čtěte dál →

Slasti a strasti života na moři

Z Kuchingu na západ

O orangutanech a lidech

Přechodná bydliště

Potopa

Zpět na vodě

Loupež

Žijeme, píšeme

Bouřlivý příjezd do Kuchingu

Zpět na západ

Jeden den v drifu

Manifest

Stránky

Nejnovější příspěvky

Archivy

Manifest

Stránky

Nejnovější příspěvky

Archivy

Štítky