สล็อตเว็บตรง

สล็อตเว็บตรง

สล็อตเว็บตรง

สล็อตเว็บตรง

Petr Šimon Petr Šimon « Slasti a strasti života na moři

Vyrážíme směrem opačným

Topení a boiler vypnuty. Pasy, peníze, kreditka, holení, klíče od lodě, dráty k počítačům, dobíječky na to i ono, foťák, adaptery, dárky atd. sbaleny. Byt zamknut, pan domácí uvědoměn.

Po třičtvrtě hodiny v pražské dopravě si najednou uvědomujeme, že se vzdalujeme, místo abysme se přibližovali. Přeci jenom jsou ty Strašnice Malajsií blíž než letiště.

Janička to zvládá se svých typickým klidem, je vyznavačkou stoické filozofie, byť to popírá. Já mám už dva dny cestovní horečku. Odškrtávám seznamy, abych do nich v zápětí opět něco dopsal. Mozek mi generuje proud všelijakých „co když“ a „co kdyby“ a žaludek se mi už připravuje na to slastné pohupování a vlnění a protestuje proti strnulé nehybnosti hmoty pod mýma nohama.

Dubai nás přivítala příjemnými 21 stupni. Čekáme na spoj do Kuala Lumpuru. Tam si počkáme pár dalších hodin na poslední autobus do Mersingu, abysme tam dorazili pěkně z rána, posnídali roti telur, o kterých mluvíme už dva měsíce (Janička: tam mají ale fakt výborný roti!) a chytili trajekt na Tioman, kam bysme měli dorazit kolem oběda.

Cestovní horečka už mě pustila. Už jen pár hodin a čeká nás naše krásná loďka… posraná od ptáků a netopýrů, zatuchlá plísní, s vybitými baterkami a kdo ví na jaká krásná překvapení se ještě můžeme těšit…

Maríny nemám rád

Jsem tu v marině Rebak teprve pár hodin, ale už to tu nemůžu vystát. Je to tu takový sterilní, bez života a děsný vedro.

I na kotvišti dokáže být pěkně nepříjemně, když nefouká, voda je stojatá, teplota stoupá, tělo se potí, mozek vaří.

Marina je vlastně takové uměle utvořené bezvětří. Tedy alespoň dokonale chráněná marina, jako je třeba Rebak na Langkawi. Voda se tu nehne, vlnka nešplouchne, celá kotlina je sluncem rozpálená, trocha toho vánku, který tudy projde s tím nic nenaděla. V lodi mám teď… 34,3 stupňů. To už ani mě ten mozek moc nechce šrotovat. Už jsem se zvykl na 30-32 stupňů Celsia na kotvě, ale tohle už je trochu moc. Naštěstí zítra kolem deváté odlétám na Tchaj-wan. Ze skleníku do podchlazených interiérů letištních hal, taxíků, letadel, kanceláří… tlumočnictví je normálně rizikové povolání.

 

Omezené prostory

Omezené prostory

Čtěte dál →

Já plachtím!

Práce volá! Nejvyšší čas udělat si prázdniny.

Dnešní den se opravdu vydařil. Začalo to bouřkou kolem osmé či deváté a napršelo tak akorát na druhé vyždímání prádla, které jsem bystře stačil vyprat.

Včera jsem se nepřesvědčivě rozhodl, že dnes odpluju někam opodál. Nahlas jsem říkal, že možná až ve stžedu, abych měl výmluvu, kdyby mě náhodou napadl nějaký vážný důvod proč nevyrazit.

Ráno to začalo slibně. Ani k programování jsem nezasedl, trochu jsem poklidil, vlastně dopoklidil, protože na lodi samozřejmě udržuji pořádek, i přes nepřítomnost něžného pohlaví. Dal jsem taky sušit prádlo a řekl si, že až uschne tak pojedu. Zlí jazykové vězte, že tady schne prádlo extrémně rychle, takže předchozí věta není asijskou variací na známé „až naprší a uschne“.

Čtěte dál →

Výtvor byl dotvořen

Dnešní ráno jsem přivítal s předsevzetím, že se mé prsty budou dotýkat dřeva, rašple a pily, že nespočinou na té kruté milence mých posledních dní, klávesnici. Ten krásný svět rekurze, podmínek a asynchronních příslibů vyměním dnes za piliny, prach a snad i nějaký ten mozol. Nechť oddechnou si mé karpální tunely!

P1050539

Čtěte dál →

Přišla

Trvalo jí to, ale ukázala se. Po dlouhé době, skoro jsem už na ní zapomněl, a nezůstala víc jak dvě hodiny. Ale to mi stačilo. Naprosto.
Co se dá dělat. Končí sezóna, začíná Jihozápadní monzun a s ním bouřky. Tahle ale byla jen takové pomazlení. Přišla od jihovýchodu od pevniny. Bude hůř až její sestřičky v následujících měsících začnou trousit ze západu od Sumatry. Ty jsou horší.

Bourka se blizi

Tento rozostřený snímek budiž asi důkazem, jak děsně se mi asi musely třást ruce…

Čtěte dál →

Peklo

Poslední tři dny mě sužuje pekelné vedro. Teploty jsou během dne stále stejné, tedy kolem 33 stupňů, ale něco se děje. Pocitová teplota je prý na 44 stupních. Moje pocity se s tímto výpočtem shodují. Vše halí podivný opar, nefouká, je zkrátka na chcípnutí.

Je to jako když se mění směr větru na moři. Spokojeně si plujete, plachty krásně vypnuté a najednou to začne slábnout a za chvílí nastane bezvětří, vy si povzdechnete a začnete přemýšlet, jestli vytáhnout lehčí plachty nebo spinakr a nebo prostě nakopnout motor a trochu se tím uměle a draze vytvořeným prouděním vzduchu ochladit.

Vedro

Čtěte dál →

Už zase žijeme a stále ještě píšeme

Naposledy jsme potýkali s motorem a akumulátory a pak jsme najednou začali prodávat loď a ono to asi vypadá, že jsme se na to chtěli vykašlat a že už nás to bydlení na moři omrzelo a navíc ty vágní rodinné důvody… nemálo z vás nás začalo podezřívat, že jsme v tom…

Pravda je trochu prostší. Naše plány nám překazila práce. Taková ta činnost, co se skrze ní vydělávají peníze, asi to znáte. Ano, propadli jsme workoholistmu, stali se z nás kariéristé a na psaní jsme se vykašlali.

Vyrážíme na bujaré Silvestrovské oslavy na jakýsi opuštěný ostrov (foto: Pepa nebo Blanka, s/y Argo)

Čtěte dál →

Pozvolné odstrojování toho proklatého stroje

Kde jsme to skončili… aha, nemilé překvapení!

Vybité baterky, říkáte?

Přihořívá.

Totálně vybité baterky…?

Hoří!

Vstali jsme, Janička zamířila podle svého zvyku – já vím, co vás teď napadá, ale tam to není – okouknout stav zeleniny a ovoce a přinést chleba, jablko a banán ke snídani. Já jsem se ještě se slepenýma očima naklonil nad navigační stolek, abych se podíval na voltmetr…

Pak jsem něco řekl, načež Janička něco odvětila. Následovalo kroucení hlavou, na prsou nám bylo taky nějak těžko a přešla nás chuť k jídlu. Já jsem se pak na chvíli ponořil až po pás do skříně v kokpitu, kde jsou ukryté baterky a když jsem se vynořil s multimetrem v ruce bylo vše jasné: něco ty baterky vysává.

Když se řekne „vysává“, tak si vzpomenu na Svěrákova Akumulátora, což mi připomíná, že se tady vlastně celou dobu bavíme o akumulátorech a ne o baterkách…

Něco vysává naše akumulátory! Všechno jsem vypnul a dali jsme si snídani. Po snídani jsme si ještě dali hrnek čaje, trochu vytrávili a pustili se po stopách unikajícího proudu.

Zase jsme se vrátili ke spolehlivým 6v „té-stopětkám“ od Trojan

Čtěte dál →

Akrobacie s činkama plnýma olova a kyseliny

Co se dělo těch prvních pár dní nám už trochu splývá v jednu masu plnou deště, horka, dusna, vůně olejů, maziv a potu.

Ráno bylo jasné, že s našimi domácími baterkami, které jsme koupili před pár měsíci v Kuchingu není něco v pořádku. Třeba je přivede k živou pořádné dobití.

Manipulace s baterkama není žádná švanda, jedna sice váží pouhých 25kg, ale když těch čtvrt metráku máte tahat přes zábradlí do člunu, nosit je po rozhoupané umělohmotném molu a pak po rozvrzané a vratké nástupní plošině z mola na břeh, není to nic příjemného. Navíc prý baterie ponořená pod vodu prý může vybouchnout…

Janička uklízí, já koukám (a dokumentuju)

Janička uklízí, já koukám (a dokumentuju)

Čtěte dál →

Hallberg-Rassy 31 Monsun for sale

Janna under sail with reefing jib and old mainsail

 

Contact

Email: syjanna@gmail.com

Phone : +420702056503 (Petr)

Skype: klubkonet or syjanna

 

1  We call her Janna

…as in arabic al’janna, which means “garden” as in the “Garden of Eden”…

You won’t need to spend months in a boat-yard. You can go cruising immediately, because we are cruising right now on this boat. You can step aboard as we step off.

We take a good care of our little boat. She’s a lovely home and a great performer at sea.

The equipment is minimalistic, but we rarely wished for more. We’ve put a lot of thought into transforming Janna into a cozy, but utilitarian vessel.

It is our home and an office.

We are the third owners and we are selling Janna for family reasons.

Čtěte dál →