Ráno v Danga Bay nás čekalo papírování. Byli jsme také poctěni setkáním s čínským manažerem mariny zprvu nafoukaným „big bossem“, ze kterého se nakonec vyklubal docela fajn člověk, snad trochu deprimovaný nejistým osudem pozemku, na kterém marina stála. Teď, po půl roce, se jeho obavy potvrdily. Marina musí pryč kvůli melioračním pracím, díky nimž jsme uvízli v bahně i my.
Danga Bay marinu jsme navštívili ze dvou důvodů. Za prvé je ukrutně levná (pouhých 600Kč za týden, elektřina v podstatě zadarmo, protože my si do sítě zapínáme jenom notebooky, jejichž spotřeba elektrickými hodinami téměř nehne, a občas nějakou tu vrtačku). A za druhé jsme chtěli vyrazit do Singapuru na malé nákupy a Danga Bay je k tomuto účelu ideální.
Velkou nevýhodou této maríny jsou ale dvě diskotéky burácející přímo nad vámi. Asi nemusím dodávat, že současně. Jako pubescent jsem vždy toužil po pořádném stereu, aby to mělo pořádný basy a tak. Sen se mi tedy splnil. Zleva živá muzika. Nejprve jsme se obávali karaoke a s tím související disharmonie, ale naštěstí odsud halekali zpěváci, kteří naštěstí zpívat uměli. Ne že bysme byli nějací tónoví fajnšmekři, sami si rádi čas od času v soukromí a v uctivé vzdálenosti od civilizace zahýkáme, ale ten hluk, v jakém se karaoke často provozuje, a nedostatek zpětné vazby, kterou potřebují i zkušení zpěváci, dokáže s lidským hlasem (ne)skutečná kouzla. A repertoár? Takováta klasika v barech pro starší emočně silně přesycená. Z druhé strany zněl pro změnu jakýsi mix tanečního rachotu z půdy. Zesilovače měla obě zařízení od kvalitního výrobce. Na nedostatek basů jsem si tentokrát opravdu nemohl stěžovat. Nejeden šroubek se těmi děsivými vibracemi s hrůzou vytočil a zapadl do nějaké vhodné skuliny opodál.
Nejprve jsme se bránili, když nás z konce mariny, kde už disko nebylo tolik slyšet, převeleli přímo před zdroj hluku, ale prý tohle a prý ono, a tak jsme sklopili uši a přejeli. Jak jsme se uvázali u nového mola, přiblížilo se k nám podivné individuum s pirátským šátkem na hlavě a úlisným šklebem na nás začalo mluvit rusky.
„Neumíme, jdi pryč,“ byl bych odseknul, kdybych věděl, že za tou nevinnou tváří se neskrývá nikdo jiný než Pepa od Blanky z Arga. Kdo je neznáte, tak je snad jednou poznáte. Hned jsme si padli do oka a brzy po tom i do náručí.
Bylo krásné potkat se s tak náruživými mluvčími jazyka českého. Pepa je navíc chronicky postižený šprýmař a vykuk a fanatický vynálezce. A dělá dobré víno z ananasu. Sladké je jak cecek, ale smysl své existence plní dobře. Těch baněk co padlo… on je totiž Pepa odkudsi z dálné Moravy. Ve skvělé společnosti Blanky a Pepy jsme strávili nejeden večer. Málokdy potkáte lidi, kteří jsou tak ukecaní a zároveň jsou tak dobrými posluchači. Prostě srdce na dlani.
Jinak Danga Bay nic moc. Johor Bahru hnus. Nová malajská zástavba je až neuvěřitelně nepřívětivá k chodcům. Takže na nákup jsme chodili husím zástupem kolem agresivního dálničního provozu.
Po týdnu jsme toho měli dost a osmého dne odpoledne jsme se odvázali a vyrazili pryč. Zakotvili jsme si před mostem nedaleko Raffles mariny a za libých zvuků okolní džungle provázené občasným rachotem přívěsných motorů místních rybářů jsme usínali v kokpitu. Dalších pár dní bude náročných. Čeká nás další plavba našimi školními vodami, které nám daly zakusit velkou část ze spektra radostí, jež jachting poskytuje… čeká nás Malackááá úžžžinááááá…
English
Zůstaňte ještě chvilku, napište nám něco...