สล็อตเว็บตรง

สล็อตเว็บตรง

สล็อตเว็บตรง

สล็อตเว็บตรง

Jsme zpět na vodě Jsme zpět na vodě « Slasti a strasti života na moři

Jsme zpět na vodě

Tak ještě jednou.
Po čtvrt hodině zuřivého psaní se počítač rozhodl, že mi to smaže. Asi to stálo za kulový.

20131212-144239.jpg

Po dvou dnech jsme zakotvili před marínou Sutera Harbour v Kota Kinabalu. Zastávka neplánovaná, ale zatím to vypadá, že užitečná.
Vyrazili jsme v úterý kolem šesté ráno. Den před tím jsme strávili posledními nákupy a hlavně srdceryvným rozlučovacím ceremoniálem. Přeci jenom jsme v Kudatu strávili čtyři měsíce, Janička navíc tři týdny sama, takže měla šanci se s místními sblížít o to víc. I Janna se v Kudatu hodně změnila, nově vymalovaná teď vypadá opravdu dobře. Po dvou dnech zpět z Tchajwanu jsem si všiml, že Janička téměř kompulsivně kontroluje obsah úložných prostor. Když jsem obavy nad jejím psychickým stavem delikátně vyslovil, Janička se jenom ušklýbla:
„Já se prostě nemůžu vynadívat, jak je to tam krásně vybílený a čístý.“
Je neuvěřitelné, co trocha (přesně řečeno asi tři litry) bílé barvy dokáže. Když jsem po těch třech týdnech strávených v pětihvězdičkovém hotelu na Tchajwanu přijel zpět, nezbylo mi něž obdivně civět. Janička ještě detaily jejího malovaní popíše.
No a pak dostala Janna nové uložení motoru a nové silentbloky. I o tom ještě napíšem. Dělo se toho tolik a tak strašně jsme už chtěli mít vše hotovo a vyrazit, že nám zatím nezbyl čas a hlavně asi spíš chuť to všechno přenést na papír.
Na tento týden, na jehož konci se snad octneme v sultanátu Brunej, nebyla moc dobrá předpověď, což ovšem tady znamená, bezvětří střídané s přeháňkami. Zatím jsme ale zakusili pouze to bezvětří, takže si nemůžeme stěžovat. Stejně bylo naším cílem dobře zajet motor a zvyknout si na nové vibrace a zvuky, které motor díky novým silentblokům vydává. Tento cíl jsme tedy splnili a teď by už zase mohlo trochu zafoukat. Ale abych si jenom nestěžoval, včera kolem čtvrté odpoledne se začal vítr zvedat a zachvíli už jsme surfovali s větrem v zádech z asi metrových vln, rychlost šest uzlů, krásně jsme se bavili. Škoda jen, že ten krásný závěr dne byl doprovázen obavami, co nás čeká v následujících dnech.
Asi po dvou hodinách za Kudatem najednou divně zapraskalo v našem elektrickém autopilotovi Simrad. Hned jsem ho rozebral a zjistil, že se poškodil integrovaný obvod, který sleduje míru posunu kormidelní páky. Tento autopilot používáme jen, když jedeme na motor, a protože nás čeká cca 700 námořních mil z Bruneje do Singapuru, které na motor stejně neujedeme a ani ujet nechceme, tolik nás to nemrzelo. Ale přeci jenom je autopilot věc užitečná a bylo by nám s ním lépe.
Oprava vypadala poměrně jednoduše. Sami bysme to asi nezvládli, tak dobře s pájkou neumím a možná, že naše pájka by na to byla stejně příliš velká a neohrabaná. Rozhodli jsme se proto zastavit u Kota Kinabalu, města dost velkého na to, aby v něm dlel šikovný opravář.
Po té úžasné jízdě ve vlnách jsme ladně zakotvili, kotva se v tom silném větru hned pěkně zakousla, ale ona se ta naše milovaná Rocna stejně vždycky hned zakousne a drží. Zaplavali jsme si v moři a kolem deváté jsme si ustlali v kokpitu, protože předchozí noc jsme zakotvili v poměrně otevřené zátoce a kolem třetí ráno nás to šílené houpání přestalo bavit a po krátké rodinné poradě jsme se rozhodli vyrazit.
Ráno jsme se proplížili na člunu do maríny a navštívili známé Patricka a Jenice z lodě Obsession. Ti nám zapůjčili kola a poradili kam se zajet zeptat. Naštěstí Kota Kinabalu není zas tak veliké, protože teprve v pátém obchůdku z elektronikou jsme dostali tip na staršího čínského pána, opraváře televizí, který hned zasedl k velké stolní lupě a prohlásil, že dneska toho má už dost, ale že nám odpoledne zavolá, jak je na tom a že když ne dnes, tak zítra. Pán vypadal velice sebevědomě, takže jsme si oddechli a vyrazili zpět na loď, cestou jsme si pochutnali v indické restauraci na skvělé biriani rýži, kari kuřeti a chapatti.
Teď osycháme po osvěživé koupeli, pohupujeme se na vlnkách od projíždějících turistických člunech tahnoucích za sebou nafukovací banány plné řvoucích lidiček a čekáme na telefonát od našeho zachránce pana Chu. Když všechno dobře dopadne, zítra vyrazíme dále směrem k ostrovu Labuan a pak na krátkou návštěvu Bruneje.

Zůstaňte ještě chvilku, napište nám něco...