Námořní uklízečky 1

Naše plavidlo máme víceméně připravené k vyplutí. Nový lodní šroub jsme nainstalovali, praktický držák na pastu a zubní kartáčky ze dřeva stloukli a do map jsme začali prstem kreslit. Tajfunová sezóna se pomalu blíží ke konci a zdá se, že letní jihozápadní monsun se už také mění na studený severovýchodní. Počkáme do října a pak vyrazíme do Hongkongu. Tolik naše plány. A protože plány se strašně rády a hlavně často mění, změnil se i ten náš…

Azimut 60

Koncem minulého měsíce jsme se na fungl nové plachetnici, která byla vyvázána vedle nás, seznámili s jedním cizincem, říkejme mu Dick, který na Tchaj-wanu vlastní firmu s námořním materiálem. Chvíli jsme si povídali a on nám pak nabídl, ať za ním přijedeme, že má pár starých křápů na loď, které si můžeme odnést. S radostí jsme souhlasili. Jak jinak.

Dick byl dokonce tak hodný, že pro nás přijel na zastávku metra. Stále jsme se dohadovali, co asi dostaneme, jestli ta cesta z Kaohsiungu až do Tchaj-peje bude vůbec stát za to. Ježíšek přišel opravdu o pár měsíců dříve a byl poměrně štědrý. Novou vysílačku s DSC, dvě záchranné vesty s postrojem, několik karabin. K vysílačce jsme také dostaly asi 2,5 metrovou anténu, na kterou jsme chvíli nedůvěřivě koukali, ale pak jsme si řekli, že když ji nepřevezeme, tak ji prostě někde necháme ležet. Když už jsme byli víceméně sbaleni, vytasil se Dick s dalším trumfem.

„Něco pro vás mám. Dokázali byste převézt loď z Pcheng-chu do Keelungu a pak se tam o ní měsíc starat?“

„To by neměl být problém,“ odpověděli jsme klidně. „O jakou loď se jedná?“

„Azimut 60.“ To znělo povědomě, ale nějak jsme si nemohli vzpomenout, jestli jsme o těchto lodích někdy něco slyšeli. Dick ukázal na obrázek na zdi.

„Aha. Tak tohle jsme nikdy neřídili. Vlastně jsme ani na motorové jachtě nikdy nebyli.“

„Z toho nemějte strach. Všechno je automatický. Stisknete jen pár tlačítek. Loď se ovládá joystickem.“ Byli jsme z toho trochu zaražený. Opravdu nám svěří do rukou loď, která podle jeho vlastních slov stojí asi 1,5 milionů eur?

„No – pro nás to bude určitě zajímavá zkušenost.“

„Přijedete na Pcheng-chu, tam vás to někdo za chvíli naučí.“ Prý nám ještě napíše nabídku s peněžní odměnou.

Vyrazili jsme zpět na večeři s kamarády a pak nočním autobusem zpět do Kaohsiungu. Dva týdny jsme pak o Dickovi neslyšeli. Už jsme si dělali plány a představy jaké to asi bude žít na takové lodi, ale s každým dalším dnem čekání, jsme ty plány přepisovali. Určitě s tím bude spojena spousta problémů. Vždyť se máme dobře. Možná, že ovládat takovou loď bude přeci jenom dost velké sousto. Den předtím, než jsme měli nastoupit do služby, jsme tedy Dickovi napsali, že předpokládáme, že už nás nepotřebuje. Obratem odpověděl, jestli můžeme být do dvou dnů na Pcheng-chu, že se tam setkáme s kapitánem, který s námi přejede do Keelungu. Oddechli jsme si. Takhle to bude jednodušší. Něco se od něj přiučíme, bude míň starostí. Zajímavě to začíná…