Dva měsíce doma na souši

Naposledy jsme se prošli po jednom z českých lesů. Krásně voněl. Smrk a modřín, borovice, bříza a dub, vše pěkně propletené paprsky odpoledního slunce. Vítr pročesával štíhlé kmeny a ty jen rozpustile pohazovaly korunami plnými jehličí a listů. Pěkně to má vymyšleno mořeplavec Ruda. Z lesa na moře a zase zpět…

Český les plný mechu

Procházely jsme po vyschlém jehličí, větvičky praskaly, půda rozrytá divokými prasaty a polštáře mechu se pod námi jemně bořily. Zanechávali jsme stopy a o to usilovněji jsme zanášeli záznamy toho všeho kolem do svých pamětí. Do taktu nám k tomu cvakal foťák.

Blíží se odjezd. Ale tenhle odjezd je taky návratem. Návratem k moři. K našemu plovoucímu domovu.

Kaohsiung, kde teď Janna kotví, jsme opustili na konci května. Dva měsíce jsme strávili v Čechách a na Moravě, s rodiči a přáteli. Teď je čas to všechno zase opustit a vrátit se na loď.

Hned po příjezdu do Čech jsme se vrhli na La Grace pluje! Čekali jsme, že to bude něco jako Idioti, koneckonců je to o bandě šílenců, co se rozhodla postavit repliku dřevěného korábu ze století dávno minulých. Je to ale jiná knížka. Idioti byli napsáni jedním z účastníků celého toho úžasného podniku, takže všechny ty emoce, kterých jsou Idioti plní, jsou v La Grace pluje! jenom zprostředkovány. To ale nevadí, protože když se něco čte jedním dechem, tak je to prostě dobře napsané. A to je podstatné.

Janička našla hříbek

Jako druhou knížkou, která na nás už doma čekala, byla Moře solí země. Je to další z povídkových knížek Rudolfa Krautschneidera. Jako celek se to nedá moc číst (rozuměj: jedním dechem, občas je to totiž dost tučné…), ale ty krátké povídky, jsou tak akorát jako předkrm, jako jednohubka před spaním nebo dvě tři k snídani. Jednu po druhé je můžete vychutnávat, pak knížku odložit, a trávit. Mimochodem: znáte nějaký hezčí titul knížky než je Moře solí země? Nebo alespoň tak pěkně dvojznačný?

A když už jsme u té literatury, tak si nenechte ujít krásný dokument Jos. Lada, dílo Jana Míky ml.

Tolik po stránce intelektuální. Teda kromě trošky toho překládání a pár dalších knížek, které jsme museli stihnout přečíst, protože, jak už jsme psali, na dovoz knih na loď bylo pro nedostatek prostoru vyhlášeno přísné embargo. Trochu jsme si zazedničili, houby a borůvky jsme sbírali, záhonky pleli a džemy zavařovali, trhali jsme hrášek, jahody zahradní i lesní, rybíz černý, červený i bílý, a borůvky, ostružiny a maliny. Buřty (prý kvalitní – dobré tedy byly) jsme opékali na ohni. A pak jsme posedávali s kamarády v Chyšském pivovaru u Jantaru (místní polotmavé pivo) nebo v Táborské hospůdce U Beranů u Bernarda, zkrátka naplno jsme si užívali krásy českého léta. Dokonce jsme byli nechtěnými svědky koncertu Heleny Vondráčkové a zmokli na otáčivém krumlovském hledišti během představení Shakespearovi komedie Jak se vám líbí! V Táboře bylo teplo, takže jsme zvládli i koupel v českém rybníce. A protože v Chyších se pak ochladilo, tak jsme měli šanci zatopit si v krbových kamnech. Snažili jsme se prostě do těch dvou měsíců vměstnat co nejvíc českých zážitků.

Krásná česká krajina

Nyní zpět na lodi nás čeká druhá půlka tajfunové sezóny v tropickém Kaohsiungu, během které plánujeme kromě překládání dokončit také několik dalších lodních projektů (nový překlápěcí stůl do kajuty, oprava kuchyňské linky a schodů, dokončení transformace zadního lůžka v novou skladní skříň přístupnou z kokpitu apod.) No a dáli Neptun, tak bychom samozřejmě též rádi zavítali do několika místních přístavů, zejména na východním pobřeží Tchaj-wanu a snad i na japonskou Okinawu. Na podzim nás pak čeká další přeplavba do Hongkongu a dvoutýdenní pracovní zastávka v loděnici no a potom už vzhůru objevovat krásy Filipín!