Malé škody po tajfunu Fanapi

Tajfun Fanapi (zdroj: JTWC)

Cesta tajfunu Fanapi (zdroj: 颱風資料庫)

V polovině září se středem Tchaj-wanu prohnal tajfun Fanapi. Protože jsme byli zrovna v Čechách, měli jsme s místními domluveno, že se nám o loď postarají. Bohužel, jediný kdo se zřejmě obtěžoval, byl nás soused, který bydlí na velkém motorovém člunu. Marína, ve které je Janna zakotvená, má ovšem buď neuvěřitelně špatně navržená nebo velmi špatně vyrobená (nespíš ale obojí) mola, která jsou už po pár letech na mnoha místech rozlámaná. Někdo nám tvrdil, že to je normální, protože je kolem maríny docela velký provoz… no nevím, školy nemám, ale těch pár rybářů, kteří tady projedou zas tak velké vlny nedělá. Je pravda, neustále kolem nás projíždějí trajekty na ostrůvek Cijin, ale ty téměř žádné vlny nedělají. Vlastně nejhorší jsou čluny přístavní policie, čili nejspíš nejbližší orgán správně přístavu, která pak musí mola opravovat… Ale i tak! Zas tak moc jsme toho ještě neviděli, ale pár mol vystavených daleko větší zátěži jsme už spatřili a ty byly ve zdaleka lepším stavu, než je ten náš.

Ale nemůžeme toho chtít zas tak moc. Vlastně máme hrozné štěstí, že vůbec máme kde Jannu přivázat. Jachting se na Tchaj-wanu začíná pomalu rozmáhat a míst je čím dál méně.

Když byl tajfun v plném proudu, napsali jsme našemu spojenci a ten nám rovnou odpověděl, že se nám urval jeden vazák, jinak, že je prý vše „docela v pořádku“. Víc jsme se nedozvěděli ani po dalších urgencích. Byli jsme trochu nesví, ale nakonec se ukázalo, že je opravdu všechno ostatní „docela v pořádku“…

Stačilo trochu myslet...

On totiž ten náš milý soused z motorového člunu — ať se ná mě vodní motoristé nezlobí, ale podle veškerých našich, vesměs špatných zkušeností, majitelé čistě motorových plavidel jsou často postiženi jistými hendikepy — si nejspíš první všiml, že se nám vazák urval a tak lano, které bylo původně na vazáku, jednoduše párkrát omotal kolem menší z vinšen. Ach jo. Nevím, proč ho nenapadlo omotat lano kolem té větší a nebo to tak prostě nechat, protože loď byla i tak přivázaná dostatečně. Na první pohled bylo jasné, že lano se bude třít nejen o týk pod vinšnami, ale zároveň rvalo za ocelovou konstrukci, na které máme solární panely… Takže jak se loď pohybovala a lano mohlo volně klouzat kolem vinšny, vybrousilo nám do týku, který lemuje kokpit, krásný ďůlek a kus týku odštíplo…

Když jsme se tu zamotaninu poprvé uviděli, začal jsem zuřit, protože jsme si nejprve mysleli, že to takhle pitomě uvázali naši kolegové plachtičkáři. Pak ale kolem prošel náš soused a začal nám vyprávět, jak objevil utržený vazák… pojal jsem podezření a opatrně jsem se zeptal, jestli neví, kdo to lano takhle uvázal. Úplně nevinně odpověděl, že to byl on. No může se na něj člověk zlobit…? Stejně bychom s tím týkem dřív nebo později něco udělali, už z něj vystupovala léta a vůbec. Tak to prostě uděláme dříve.

Minimálně 36 let starý hliníkový vazák

I tak jsme šťastní, že se nic horšího nestalo. Vlastně bych zapomněl, že z toho super mola vyjel asi palcový šroub a tak trochu se nám třel o příď… (opět se mi trochu zatemnělo před očima, když na to pomyslím) ale jsou to jenom takové jemné škrábance v gelcoatu, stejně chceme loď natírat než vyjedeme a na zádi se trochu gelcoatu také užije…

Tajfun nebyl nějak super silný, ale naše kotviště leželo ve výseči, kde jsou větry silnější (to jak se sčítá rychlost cirkulujících větrů a pohybu celého systému) a na náš přinejmenším 36 let starý vazák toho bylo prostě už moc. Navíc byl přišroubovaný ocelovými šrouby bez jakékoli izolace a jedna z nožek byla od galvanické koroze očividně dost nahlodaná. Takže teď koukáme po nových vazácích a asi je vyměníme za ocelové, šrouby stejně ocelové budou, tak ať se nám tam ty kovy moc neperou…