Nedělní plachtění

Janna se líně loudá ven ze zátoky

Chystali jsme se na to celý týden, ale pokaždé nám do toho něco vlezlo. Poslední den před Janiččiným odjezdem. Neděle. Celí natěšení jsme celou loď připravili a pak už jsme jen seděli v kokpitu a čekali na vítr, který ovšem nepřicházel. Dali jsme si závazek, že teď už nikam nechvátáme, takže všechny manévry teď jenom na plachty, motor byl tímto degradován na funkci, která mu ve skutečnosti právem náleží – pomocný motor.
Jenže už dva dny koukáme, jak se sem blíží další tropická bouře a protože dnes se chystáme plachtit, nastalo pochopitelně ono předbouřkové ticho.

V plánu jsme měli také návštěvu přístavu Aberdeen, který je doslova za rohem, necelé dvě námořní míle kolem skalnatého mysu, na kterém je umístěn slavný hongkongský Ocean Park. Nahodili jsme tedy Brumlu a na 1100 otáček, tj. pomaloučku, jsme se vydali směrem do přístavu, kde jsme chtěli doplnit naftu.

Problém byl v tom, že jsme dobře nevěděli, kde v přístavu pumpa je. Jednou jsme se tam šli podívat, ale nemohli jsme ji najít. Nevadí, alespoň se trochu otrkáme v manévrech ve velkém provozu. Přístav Aberdeen je ve skutečnosti asi jenom 400 metrů široký průliv mezi ostrovy Ap Lei Chau a Hong Kong. Uprostřed je nastálo zakotvená plovoucí restaurace. Jinak je přístav plný lodí dvou jacht klubů. V tom všem projíždí velké rybářské trawlery, menší rybářské džunky, džunky s turisty, mládež na rychlých motorových člunech na vodní lyžování. Prostě šílený bordel.

Nakonec jsme v přístavu udělali dvě kolečka a odjeli pryč. Pumpu jsme nemohli najít a měli jsme tucha, že je schovaná na tom nejnemožnějším místě mezi těmi nejluxusnějšími motorovými jachtami. Vede k ním opravdu úzká ulička, do které se cpalo najednou pět a více člunů a vzhledem k naší omezené manévrovatelnosti (při couvání Janna moc neposlouchá kormidelníka, což je typické pro lodě s delším kýlem) jsme se na to vykašlali. Zajedeme se někdy v týdnu nebo si tu trochu nafty, kterou potřebujeme necháme přivézt v kanystrech naším panem domácím.

Hned za vlnolamem se do nás opřel pěkný svěží vítr a tak jsme vytáhli plachty, odřízli motor od přísunu paliva a začali si užívat neděle. Přeplachtili jsme plavební kanál East Lamma Channel směrem do Picnic Bay u ostrova Lamma, kam před námi vyplula krásná keč.

Ketch a v pozadí Picnic Bay

Vypadalo to na pěkný den, ale brzy se začala stahovat divná mlha. Viditelnost nebyla tak špatná, ale tankery projíždějící Východním Lamma kanálem začali pravidelně troubit.

Trochu jsme experimentovali s automatickým kormidlováním uvázáním kormidelní páky na otěž hlavní plachty, ale protože větru zase začalo ubývat, rozhodli jsme se, že se přeplavíme zpět na naši stranu plavebního kanálu, kde si dáme oběd a budeme se jen tak plácat. Prodiskutovali jsme plán, jaký kurz nabereme, abychom byli co nejvíce kolmo vůči plavební dráze a zároveň měli co nejideálnější vítr. Kapitáni tankerů se asi konečně probudili, protože zrovna, když my chceme přejíždět přes kanál, musí oni projíždět kolem. Projeli jsme ukázkově. Přeci jenom tady tankery jedou poměrně pomalu, ne naplno jako při vjezdu do Jihočínského moře u Singapuru.

Vítr byl slabý, kolem nás sprintovali motorové čluny a vlny které vytvořili nám braly vítr z plachet. Ale i tak jsme se pohybovali kam jsme chtěli. Gybe („džajb“: obrat po větru) sem gybe tam a mezitím jsme si pochutnávali na čočkové polévce, která ve skutečnosti chutnala jako indický dal. Zajídali jsme to výtečnými filipínskými celozrnými sušenkami, které jsme objevili v Bolianu na Luzonu a které díkybohu mají i v jednom filipínském obchodě na Causeway bay (objevitel: Janička). Zapíjeli jsme to bílým vínkem, které jsme měli přes noc na ledu.

Asi ve tři hodiny jsme to otočili zpět a pomalu se šinuli ve stále horším větru domů. Chtěli jsme vplachtit až do kotviště ale po asi čtvrthodinovém čekání, když už jsme měli naši bóji téměř na dohled a slabý proud nás táhl zpět a prostě ani nefouklo, jsme opět požádali o pomoc Brumlu.

Těšili jsme se na pohodový večer v kokpitu, ale bouře už začala pomalu řádit a najednou se spustil šílený liják. Spálo se tedy v lodi. Škoda, poslední večer, před Janiččiným odjezdem.