29.7.2008: Díra v lodi

„Dnes byl ten neslavný den, kdy lodní trup náš byl proražen,“ napovídá Janička.

Chlapíci přišli po desáté. Uřízl se další kus přepážky, která teď opět byla příliš blízko alternátoru, pak se zlomil vrták a pak se šlo na oběd. Chlapi nás vzali autem do Kampung Koh, čínské čtvrti v Sitiawanu, kde je jejich dílna.

Nejprve zkoušeli vrtat ručně (a nožně…)

Oběd byl dobrý, normální čínské smaženice, zelenina kchung-sin (něco jako špenát s dutými stonky) na dva způsoby a smažení krabi. Janička se držela pouze zeleniny, ale krabi byli výborní, i když ze mě trochu lezli po zbytek odpoledne. Byli jsme ovšem pozváni a dali jsme si i pivo Skol, malajské pivo dánského původu, a přinutili nás ochutnat alkohol z kokosu Tobi, do kterého se ještě zamíchal Guiness (teprve pak se to dá trochu pít). Samotné Tobi trochu smrdí, alespoň mému rozmazlenému nosánku.
Posilněni jsme se přesunuli do dílny našich mechaniků. Pobořený, oprýskaný, spíš buňka, než dům. Vedle zaplechovaná hala plná haraburdí a nájezd pro auta. Kůlna kousek vedle sloužila za záchod – u stěny bylo koryto, které vedlo ven do sousedova záhonu. Ke splachování byl připraven kýbl s vodou a naběračkou. Dveře, které se daly zavřít, byla u takového záchodu skutečná vymoženost.

Mike navařil nový vrták na železný prut a jeli jsme zpět k lodi. Další vrtání a posunování. Rukou to už nešlo, proto si ještě Mike s kumpánem skočili pro generátor, protože z maríny jsme nemohli dostat redukci na elektřinu.

Mike s vrtačkou, všimněte si toho obrovského železného prutu, na kterém je navařený vrták

Když ani s elektrickou vrtačkou Mikova síla nestačila, byl povolán opět do služby bangladéšský pomocník

S Janičkou jsme se střídali a dohlíželi na práci jinak velice šikovných mechaniků. Předchozí noc jsme moc nespali, a jakmile se přiblížila devátá hodina večerní, začali jsme pomalu klimbat. Já jsem ležel na palubě, Janička byla v lodi.

Janička dohlíží ustaraně na vrtání

Vrtalo se až do noci a pak to přišlo…

Najednou Mike vykřikl: „Water coming in!!!“ Nic člověka na lodi neprobudí víc než tohle. Vyskočil jsem a naklonil se nad kokpit, abych viděl, co se děje. Mike měl vytřeštěné oči, vrtačku s nastaveným vrtákem měl přibližně ve výši prsou. Kolem vrtáků crčela voda proudem. Podpalubní pumpa byla schovaná za víkem skříně, která se nedala zavřít, protože v cestě stál Mike s dlouhatánským vrtákem. Cítil jsem tlukot srdce, až mi v uších zalehalo. Janička z lodi křičela, že podpalubí se rychle plní vodou a pokusila se vodu vyléval hrncem. Mike s čínským kumpánem byli hysteričtí, my jsme s Janičkou byli v šoku. Před očima nám stále probíhal obraz potápějící se lodi. Vedle nás byla závodní loď plná malajských povalečů. Běžel jsem k nim, zda nemají náhradní pumpu. Jenom na mě přiblble koukali. Ani nevím, jestli uměli anglicky, nejspíš ne. Běžel jsem zpět a s Janičkou jsme přinutili Mika, aby vrták vytáhl a uhnul. Přivřeli jsme víko skříně a hned po pár záběrech pumpou jsme se trochu uklidnili. Voda sice do lodi tekla, ale pumpa ji stačila vrátit tam, odkud přišla.

Skočil jsem s baterkou a několika dřevěnými zátkami do vody, ale dlouho jsem nemohl díru najít. Vylezl jsem zase ven, kde zbytek mužstva střídavě pumpoval a panikařil. Já jsem ve vodě ostatně panikařil taky. Stále jsem byl v šoku, nemohl jsem popadnout dech a bál jsem se potopit do temné řeky pod loď. Díra ale nebyla na dosah, ať jsem šmátral a ruku natahoval sebevíc. Snažil jsem se přitom vyhýbat objektům, které v řece plavaly, zvláště těm šišatým hnědým, ale ve svitu baterky a v tom rozrušení vypadalo všechno na hovno. Rychle ven z vody zjistit, co se děje na palubě. To samo o sobě nebyla zas tak lehká věc, protože mola byla vysoko nad hladinou, takže jsem na okraj mola z vody nedosáhl. Musel jsem vždycky zamrskat nohama jak to dělají delfíni, přikrčit se a z vody napůl vyskočit, chytit se, shyb, loket zaklesnout nebo oba, když se mi podařilo vyskočit dostatečně vysoko a vzepřít se. Gymnastická cvičení v noci na malajské řece, když se vám potápí loď, inu představoval jsem si ten jachting trochu jinak…

Vrátil jsem se z potápěčskými brýlemi a najednou jsem si vzpomněl, že jsme si koupili podvodní epoxy. Janička se hned pustila do hnětení dvousložkové plastelíny, která by měla zatvrdnout i pod vodou. Mike mě instruoval, kde je asi ta díra, pořádně jsem se nadechl a asi na potřetí jsem díru konečně zahlédl. Zorientoval jsem se podle boku lodi, abych díru bezpečně našel a neplýtval dechem. Zátku jsem do díry nemohl vrazit, protože Mikovi se mezitím podařilo díru téměř ucpat. Vlastně podařilo se mu tam zevnitř vrazit zátku takovým způsobem, že já jsem ze spodu nemohl už nic dělat, ale voda tekla stále. Později se ukázalo, že místo kam Mike vrtal, je strukturně dost komplikované: bylo přímo v ohybu mezi břichem lodi a kýlem, kde bylo nalepeno laminátové uložení motoru, pod které jsme se nemohli dostat. Voda tedy kolem zátky stále protékala. Janička mi pak podala epoxy plastelínu. Všichni už jsme byli klidnější, protože pumpa vodu hravě zvládala. Ponořil jsem se zpět k díře a plastelínu nacpal kolem zátky. Dovnitř se moc nedostalo a z vody to vypadalo, že plastelína může odpadnout kdykoli se o ní otře nějaká ryba. Vodu to alespoň prozatím zastavilo.

Ještě že jsme si v Singapuru koupili to podvodní epoxy. Už jsem si představoval, jak se celou noc střídáme u pumpy.

Potom jsme odeslali mechaniky domů. Mike byl ještě hodně rozčilený, ale pomalu se i on uklidnil, když viděl, že se ho nesnažíme potopit (tak jak se on pokusil potopit nás). Snad se tedy dnes i trochu vyspíme, ale zítra musíme s tou dírou něco udělat.

Nejprve jsme začali domlouvat, kde loď vytáhnout a díru pořádně spravit. Vyhlídky nebyly dobré. Nedaleko byl sice jeřáb, který by nás vytáhl, ale už několikrát jsme majitle kontaktovali a nikdy jsme z něj nedostali určitou odpověď, vlastně ani nějakou alespoň neurčitou cenu jsme z něj nevymámili. Další možností bylo loď vyplavit v blízkém Kampung Bahru, kde býval známý jacht klub, který už ale dlouho nefungoval a kůly, o které se lodi opírají při odlivu, už byly prý většinou zničené.

Bylo asi kolem desáté. Zavolali jsme Mikovi, našemu věrnému rádci. Věděli jsme, že má ve zvyku dívat se večer na filmy. Ještě nespal. V rychlosti jsem mu vysvětlil, co se stalo. Mike Lumut dobře znal, byl tu už před několika lety. Znal místa, kde bylo možné loď vytáhnout nebo vyplavit. Mike navrhl, že když teď máme loď zajištěnou, abychom se domluvili zítra ráno. Uklidnil nás, jak to umí jen on, a slíbil, že zítra nás odtáhne, kam bude třeba.

Spali jsme relativně dobře. Komáři nás nesoužili, tak jako první noc, ale i tak jsme se často budili, kontrolovali hladinu vody uvnitř lodi, zda nestoupá, vypumpovali to málo, co nateče od hřídele kormidla a spali dál.