24.7.2008: Finanční facka

Tak dnes nám tedy vyčíslili sumu za opravy motoru. Už si moc nepamatuju, co se dělo ráno, myslím, že jsem uklízela něco v lodi a Péťa se věnoval instalaci hlavního vypínače a nových drátů. Sotva jsem zadělala na pizzu a chleba a přípravy byly v tom nejlepším, zavolal Mike, že už pro nás má nabídku. Péťa vsedl do člunu a odvesloval na břeh vyslechnout náš „ortel“. Asi za půl hodiny se vrátil a jeho počáteční mlčení nevěstilo nic dobrého.

Janna na kotvišti v Lumutu, vedle Mikeův trimarán

„Tak si tipni, kolik za ty opravy chtějí.“ „Tak 2000 USD?“ A tím se spustil proud klení a nadávek na ten „blbej a zasranej motor“, „hajzli a vydřiduchy“, zkrátka Péťa se dostal do ráže a bylo nutno ho nechat pořádně vybouřit. Já jsem tedy raději povětšinou mlčela a pokračovala jsem v přípravě pizzy. Ta se naštěstí nakonec povedla znamenitě a někdy kolem desertu (čokoláda z kelímku) se i Péťa uklidnil na přijatelnou míru.

Mezitím co já jsem vařila a pekla, Péťa ještě zkoušel kontaktovat Volvo dealery v Malajsii a Singapuru, abychom se ujistili, že stojany pro motor jsou opravdu tak drahé. Večer jsme měli v plánu jít do města podívat se na slíbené odpovědi na internetu. Já jsem ještě odpoledne vydrhla podlahu a prkna v šatníku včetně celé hlavní kabiny. Péťa elektrikařil a po večeři jsme vyrazili na limetkový džus a na email. U mola jsem potkali několik členů komunity a všichni nám radili, abychom nabídku mechaniků přijali, že lepší „deal“ nenajdeme, leda že bysme si to udělali vše sami. Když ani email od Volvo dealerů nepřinesl žádné průlomové zprávy (stojany pro motory Volvo jsou skutečně drahé jak čert) rozhodli jsme se zavolat Mika a potvrdit, že to bereme.

Ani tuto noc neměl ještě Péťa klidný spánek. Tentokrát se mu zdálo, že ztrácíme vesla z Mikova člunu, až je nakonec asi kolem půlnoci vtáhl do lodi, aby mohl konečně klidně spát.