สล็อตเว็บตรง

สล็อตเว็บตรง

สล็อตเว็บตรง

สล็อตเว็บตรง

21.7.2008: Lumut 21.7.2008: Lumut « Slasti a strasti života na moři

21.7.2008: Lumut

Ráno jsme byli asi 30 námořních mil od pevniny. Žádný vítr. Rozhodli jsme se zkusit štěstí a pustit motor. Už jsme měli okoukáno, jaké otáčky způsobují nejméně vibrací. Naštěstí to bylo 1800-2000 otáček, což je naše doporučená rychlost, která nám zaručuje, podle okolností, rychlost 6-8 uzlů.

Bylo jasné, že motor musíme co nejdříve spravit. Na jih asi 40 mil od nás byl přístav Klang, na sever asi 50 mil malý přístav Lumut. Klang jako důležitý námořní přístav nás odpuzoval velkým provozem. Lumut by měl být mnohem příznivější a navíc jsme o jeho návštěvě přemýšleli už dříve. Nikde o něm není moc informací, ale Pardeyovi o něm píší jako o překrásném místě s kotvením na řece.

Mola na lumutské řece


Vyrazili jsme tedy opět na motor a bez větru směr Lumut. Po pár hodinách se objevily ostrůvky pod ostrovem Pangkor a brzy i průliv mezi Pangkorem a pevninou, kterým se vjíždí do řeky. Hned jak se objevily první náznaky větru, vypnuli jsme motor. Navíc jsme pod motorem objevili další matku a už jsme to nechtěli víc pokoušet. Rychlost jsme měli dobrou, kolem druhé hodiny bychom měli být na místě.

Projeli jsme flotilou rybářských lodí a poprvé jsme viděli zajímavý úkaz, kdy barva moře přechází téměř okamžitě z tmavě modré až černé do tyrkysové zeleně. To se setkávají dva proudy.

Jak jsme se přibližovali k průlivu, opět nás zmátlo zkreslení skutečnosti vůči tomu, co jsme četli z námořní mapy. Trefili jsme se ale bez problémů. Neměli jsme sice detailní mapu, ale měli jsme Sailing directions od americké NGA, které poskytovaly dostatek informací, aby malá loď jako ta naše mohla bezpečně proplout mělčinami v průlivu. Nějakou vzdálenost od průlivu jsme se začali pokoušet kontaktovat Lumutský přístav na VHF, ale na žádném z běžných kanálů jsme neuspěli. Vůbec nikdo nereagoval. Trošku jsme z toho byli nesví, dokonce mě na chvíli napadlo, že jsme někde jinde… Pokračovali jsme ale dál. Plachtění bylo perfektní a ohromně nám pozvedlo jinak trochu pokleslou náladu.

Chvíli jsme bojovali s naším modrým drifterem, ale brzy jsme ho opět sundali, protože jsme potřebovali dělat rychlou sérii obratů po větru ve velice úzkém plavebním kanále. Proti nám jezdili trajekty a kousek před námi vjela do kanálu malajská bitevní loď. Úžasná podívaná.

Tudy jsme připluli do kotviště na řece

Konečně se objevilo koryto řeky. Pozorovali jsme místní provoz, jak si zkracuje cestu těsně kolem pobřeží, ale nakonec jsme rozhodli, že to raději vezmeme regulérní cestou vytyčenou bójemi. Byla to sice docela zajížďka, ale mapu jsme neměli, těch pár minut navíc nás rozhodně nezabije. Elegantně jsme vyplachtili po řece na silný boční vítr, a jak se před námi objevily první stěžně, začali jsme opět zkoušet své štěstí s VHF. Nikdo na naše volání nereagoval, ale i tak už jsme byli mnohem klidnější. Scenerie na řece byla překrásná, před námi cíl naší plavby, sice neplánovaný, ale o to bude možná zastávka tady zajímavější. Přiblížili jsme se k maríně, udělali dvě kolečka, a když stále nikdo neodpovídal, vytočili jsme pěknou piruetku s ladným obratem po větru a vklouzli do jedné z kójí v pontonech. Zatím nemáme pomocný člun, takže jsme odkázáni na maríny.

Lumutský jachklub

Poprvé jsme také poznali, co je to „námořnická chůze“. Jak jsme vstoupili na břeh, začali jsme se kymácet ze strany na stranu. Prý jsou i lidé, kteří dostanou z toho kymácení „mořskou nemoc“.

Vyvázali jsme Jannu k molu a vztyčili žlutou vlajku na znamení, že ještě nejsme proclení. Byli jsme napjatí, co nás teď čeká. Nikdo se neobjevoval. Kouknu na hodinky. Čtyři hodiny. Sebral jsem pasy a papíry od lodi a vydal jsem se do jachtklubu.

Jachtklub v Lumutu je na první pohled takový parádní bílý koloniální palác, ale jinak to tu vypadá víc jak v chorvatském autokempingu, než jako v sedmi hvězdičkovém hotelu pro zbohatlíky, kde jsme byli doposud.

Mlaďoučká malajská recepční v muslimském závoji ani nemrkla, jenom mi sdělila cenu za stání (35 ringitů za den!) a odkázala mě na imigrační v nedalekém městečku Manjungu. Dnes to už ale nestihneme. Je to náš první vstup na cizí území na lodi. Nebyli jsme na takovýto postup zvyklí. Na letišti vás nikam nepustí, dokud neprojdete sérií kontrol a razítkování. Byli jsme trochu nervózní, že jsme tady jakoby nelegálně, ale je to úplně normální. Po vstupu do cizí země se musíte nahlásit do 24 hodin. Naše první námořní setkání s Malajsií mělo nádech klidu a svobody. Hned se nám tu začalo líbit.

Dřevěný Pateke, Bristol Channel Cutter, sesterská loď Tailesinu L&L Pardeyových

Zůstaňte ještě chvilku, napište nám něco...