14.7.2008: V neděli se nedělá a v pondělí někdy také ne

Dneska jsme byli oba tak trochu unavení a do ničeho se nám nechtělo. Ráno v 5 nás ke všemu zburcovala bouřka a po chvíli bláznění kolem plachet jsme na truc zalezli zpátky do spacáku. Navíc naši lenoru lze jednoduše svést na to, že jsme byli prostě unavení po těch plachetnických výkonech předešlého dne…

Ani si nepamatuju, co jsme dělali dopoledne, ale jo, už si vzpomínám – já jsem konečně umyla loď (nakonec mě ve finále zahnala do úkrytu další bouřka), prali jsme ještě jednu várku velkého prádla a v poledne během oběda jsme se pokoušeli neúspěšně spojit přes Skype s rodiči. Po obědě a relaxaci bylo rozhodnuto, že naši letargii může zachránit jenom výlet do města na další nákupy.

Bouřka mě nakonec zahnala zpět do lodi

Tím ovšem vypukl „poplach na laguně“. Přeměřit šrouby na záseky pro lana kikingu, uchycení navigačních světel a LPG bomb, délku a průměr hadic pro podpalubní pumpy, kolínka pro napojení hadic na odtok vody z kokpitu. Musíme taky propašovat LPG bombu do města a zpět. Zmatek nad zmatek. A navíc už byly skoro tři odpoledne. Čeká nás ještě téměř dvouhodinová cesta do města… má to vůbec smysl tam jezdit, honilo se mi hlavou. Nakonec své pochyby sděluji Péťovi a nákupy jsou odloženy na další den.

Péťa začíná uklízet nářadí. Po delší chvilce mě napadá, že bych mohla zajet na Boon Lay nakoupit nějaké zásoby na cestu a jako prémii dvě piva v našem termo-obalu na jednu velkou láhev (jedna z mála věcí, kterou jsme zdědili po předchozím majiteli a je skutečně užitečná). Můj výlet nakonec přinesl mnoho úlovků – 250g strouhaného čedaru, velké balení našich oblíbených sucharů, náklad konzev nejrůznějšího obsahu a jako prémii balení plesnivého sýra a 200g šunky – zítra je totiž úterý a tudíž i den, kdy chodíme na pivo, a bude třeba „pořádného základu“. A propos, zítřejší večeře je jasná – francouzské brambory. Péťa mezitím napojil levou část lodi na elektriku (v kuchyni už tedy máme opět světlo) a zorganizoval loď.

Po večeři jsme spokojeně otevřeli dvě zakoupená piva a relaxovali při západu slunce. Večer povinná návštěva vířivky a bazénu a pak už hurá do postele. Zítra totiž musíme brzy vstát, abychom odjeli v 8:15 tranzitem z maríny na poslední kolo nákupů.

Večer také došel email od mojí maminky – peníze, které nám přeposlala naše polská kamarádka Kasia z Tchaj-wanu, nedošly a nedojdou. Zklamání, ale ne neočekávané. Naštěstí se naše drahé maminky mezitím smluvily a nějaké peníze nám poslaly. Ještě, že je máme.