Kuching, nebo-li Město koček

Pobřeží se přiblížilo a navigačních bójí bylo poskrovnu. Vjezd do řeky Santubong byl lemován útesy a mělčinami. Na naší straně ale byl ovšem vysoký příliv. Perfektní načasování. V dálce jsme zahlédli i tři jachty. Jsme tedy dobře. Nová kotva se krásně zaryla do bahna v řece v asi 10 [...]]]>

Kuching, nebo-li Město koček

Pobřeží se přiblížilo a navigačních bójí bylo poskrovnu. Vjezd do řeky Santubong byl lemován útesy a mělčinami. Na naší straně ale byl ovšem vysoký příliv. Perfektní načasování. V dálce jsme zahlédli i tři jachty. Jsme tedy dobře. Nová kotva se krásně zaryla do bahna v řece v asi 10 metrové hloubce. K molu jsme to měli asi 500m. První rozčarování přišlo, když se ukázalo, že místo sprchy je u mola jenom kohoutek s vodou a hadice. Měl jsem strach, že se mi vzbouří posádka, ale Pavlík to vzal sportovně. Padli návrhy, že bychom na den dva mohli odměnit a zajít do nedalekého resortu, ale nakonec jsme zůstali na lodi. Za prvé byl resort dost drahý, ale hlavně se ukázalo, že na kotvě je skvěle. S odlivem se sice odhalily lány bahna a přejít ze břehu na molo znamenalo prodrat se závěsem komárů (mlha hustá, že by se dala krájet, napadlo mě). Ale na loď jich zavítalo jen pár a potom, co jsme se nastříkali novým a kupodivu docela dobře vonícím repelentem Off, komáři otráveně zabzučeli a odtáhli.