สล็อตเว็บตรง

สล็อตเว็บตรง

สล็อตเว็บตรง

สล็อตเว็บตรง

Pravda o plavbě Puteri Harbor – Langkawi Pravda o plavbě Puteri Harbor – Langkawi « Slasti a strasti života na moři

Pravda o plavbě Puteri Harbor – Langkawi

28.-31. ledna 2017

V sobotu krátce po osmé hodině jsme nastartovali, odvázali poslední lana a po týdenní plavební pauze opustili marinu Puteri Harbor na předměstí Johor Bahru. Odjížděli jsme rádi, marina to nebyla špatná, pracovní prostředí ucházející, bohužel ale zcela odříznuté od města a vůbec odkudkoliv. Všude kolem byly pouze staveniště a spleť silnic bez chodníků. Jediné místo, kam se mohl člověk jít projít, bylo nábřeží kolem dokola mariny lemované hotely a bary, kde bez ohledu na muslimský mravní kodex noc co noc vyřvávali do brzkých ranních hodin rozjaření hosté. Hned po příjezdu nás navíc němečtí sousedé, kteří se, když viděli naši německou vlajku, nadšeně přiběhli s námi seznámit, varovali, že hned první večer, mezitím co si zašli do jednoho s barů na nábřeží na večeři, se jim nastěhovala do lodi krysa a trvalo týden, než se jim jí podařilo chytit. Byli jsme rádi, že my jsme si po týdnu v Puteri žádného chlupatého černého pasažéra s sebou neodváželi.

Marina Puteri Harbor, v pozadí nábřeží s hotely a bary

Instalace nového kotevního vrátku před vyplutím

Foukalo jen symbolicky, takže Johorským průlivem jsme museli proplout na motor. Podjezd pod nedalekým mostem nás tentokrát už tolik nevyděsil, možná to bylo i tím, že jsme tudy proplouvali za bílého dne. I tak jsme si ale oddechli, když se náš stěžeň vynořil na druhé straně bez škrábnutí. Kolem pilířů mostu postávali rybáři s udicemi, říkali jsme si, kolik ryb tam asi tak chytí a jak se tam vůbec dostali? Nejspíš je tam přivezl někdo na motorovém člunu, předpokládáme, že nebyli natolik šílení, aby se spouštěli dolů pod most za pomoci lan…

Most se blíží…

Ráno jsme se sice namazali opalovacím krémem, ale už od brzkých dopoledních hodin nás proháněla mračna – nejprve pršelo před námi, pak za námi, a nejvíce oblačnosti vůbec se srocovalo kolem ostrůvku Pulau Pisang, kde jsme kdysi poprvé v životě kotvili na naší plavbě ze singapurské Raffles Marina na Langkawi. Moc dobře si pamatujeme na tu ranní bouřku, která se přihnala asi v pět hodin ráno a pěkně nám hnula nejen žlučí, ale nehezky si pohrála i s naší tehdejší kotvou. Pisang je v malajštině označení pro „banán“, Pulau Pisang tak doslova znamená „Ostrov banánů“, ale nám evokovalo slovo „pisang“ vždy spíše anglické sloveso pro „močit“, tedy přesněji řečeno „chcát“, a této interpretaci názvu ostrova by odpovídalo i počasí, na které jsme v jeho okolí během našich plaveb většinou narazili. Naštěstí jsme tentokrát mrakům kolem ostrova Pisang unikli, a i když bylo i v noci zataženo, nespadla už ani kapka. K večeru dokonce začalo foukat, tak jsme okamžitě vypnuli motor a až do rána plachtili.

Blízké setkání

Před vyplutím jsme od dalšího souseda z mariny, Itala Fabia, vyslechli historky o incidentech s malajskými rybáři, které se nedávno odehrály v Malackém průlivu. Rybáři prý schválně v noci vrazili do lodi, jindy přejeli i se sítí před něčí přídí, či položili za tmy síť zakotvené lodi přes řetěz a pak se domáhali finanční náhrady za poškozený majetek. Několik takových příhod jsme si následně přečetli i na jachtařské stránce Noonsite, a rozhodli se proto plout tradičně dále od břehu, víceméně na hranici námořní trasy pro velké obchodní lodě a tankery, kde jsme doufali, že se setkání s rybáři pokud možno vyhneme. Tato strategie se ukázala jako úspěšná, protože první noc jsme o rybářskou loď v podstatě nezavadili.

Druhý den dopoledne, když jsme míjeli přístav Melaka, vítr náhle zeslábl a nám nezbylo než znovu nastartovat. Naštěstí ale bylo i nadále pod mrakem, takže jsme ani nemuseli natahovat nad kokpit plachtu, kterou si obvykle vytváříme nad hlavou stín. Skoro celý den jsme si četli a já zahájila svou sérii spacích dýchánků, která mi vydržela po celý zbytek plavby. Poprvé jsem zalehla hned po snídani na zhruba dvě hodiny, po obědě si šel lehnout Péťa, načež kolem třetí jsem ho opět vystřídala já. Vždy když jsem se probudila, měla jsem buď hlad, nebo mě začala honit mlsná, a když jsem si kolem půl deváté šla po večeři znovu lehnout, říkala jsem si, že snad na téhle plavbě nedělám nic jiného, než že buď spím, či jím…

Bez komentáře...

Bez komentáře…

Stejně jako vody kolem Singapuru, i proudy v Malackém průlivu jsou silně ovlivňovány přílivy a odlivy. Brzy jsme měli možnost na vlastní zkušenost se přesvědčit o pravdivosti informací, které jsme se dočetli: kdykoliv nastal odliv a zejména krátce před maximálním odlivem, naše rychlost okamžitě stoupla až o dva a půl uzle. Bohužel v době přílivu tomu bylo přesně naopak. Když se druhý den po poledni opět otočilo proudění v náš prospěch, začali jsme si dělat naděje, že bychom mohli minout další velký přístav Klang ještě před setměním.

Klang je pro nás dlouhodobě dalším strašákem, co se nepříznivého počasí týče. Nachází se téměř v nejužším místě Malackého průlivu, a navíc je notoricky známý tím, že se tudy v noci s oblibou prohánějí bouřky. Být chycený za tmy v lijáku a silných větrech mezi Malajským poloostrovem a námořní trasou pro tankery, a ještě k tomu před rušným přístavem Klang, ze kterého a do kterého neustále vplouvají a vyplouvají lodě, není zrovna nejradostnější představa, se kterou by námořník nastupoval na noční hlídku… Jak se blížil soumrak, využívali jsme blízkosti pevniny, a dokud jsme měli signál, stahovali si pravidelně radarové snímky, abychom se ujistili, že je zatím stále všude jasno.

Četba v kokpitu

Po západu slunce jsme stejně jako ostatní lodě kolem nás rozsvítili navigační světla a pozorovali ohňostroje, které co chvíli ještě více rozzářily osvětlené panorama přístavu Klang, jenž se pomalu ztrácel v dáli za naší zádí. Usoudili jsme, že vybuchující rachejtle budou mít možná nějakou souvislost s pokračujícími oslavami Čínského nového roku, ale je možné, že důvod byl úplně jiný. My jsme se nicméně radovali, že Klang je za námi a obloha nad námi bez mráčku a plná hvězd. Ohňostroje za zádí brzy vystřídal mnohem krásnější Jižní kříž. Vše nasvědčovalo tomu, že v dopoledních hodinách následujícího dne bychom mohli dorazit do cíle naší plavby, mariny na ostrůvku Pangkor poblíž přístavu Lumut, kde jsme dříve během našich plaveb Malackým průlivem vždy stavěli.

Za přístavem Klang se Malacký průliv výrazně rozšiřuje a námořní cesty se stáčí více na západ. Vzhledem k naší plánované trase už by se nevyplatilo zamířit spolu s nimi dále od pevniny, a tak jsme se připravovali na to, že se v noci nejspíše setkáme s více rybáři než doposud. Jejich množství nás i tak překvapilo. Nejprve se na obzoru objevilo pár světélek, která se rychle násobila a za chvíli už to kolem nás vypadalo jako plovoucí nasvícené město. Rybářské lodě se ale naštěstí s výjimkou několika menších člunů nehýbaly a my měli to štěstí, že náš plánovaný kurz nás vedl dostatečně širokou mezerou mezi jednotlivými flotilami, takže jsme se v podstatě nemuseli nikomu vyhýbat, jen bděle sledovat, zda se před námi náhle nerozsvítí blikačka nějakého osamoceného rybáře na malé bárce – ty o sobě totiž zásadně dávají vědět až na poslední chvíli, pokud vůbec.

Důkaz, že jsem přeci jen celou dobu nespala

Třetí den ráno nás přivítala jasná obloha a hladina jako zrcadlo. Sotva vyšlo slunce, začalo pařit takovou silou, že jsme okamžitě napnuli nad kokpitem plachtu, abychom se neusmažili. Zrovna byl příliv, a tak jsme se i přes klidné moře a s pomocí našeho motoru ploužili pouze šnečí rychlostí vpřed. Už předchozího dne navečer, povzbuzeni příznivým počasím a rychlým postupem vpřed jsme oba přišli téměř současně se stejnou myšlenkou:

„Co kdybychom na tom Pangkoru prostě nestavěli a pluli rovnou až na Langkawi?“ navrhla jsem nenápadně po večeři, posílena několika denními spánky a velkým množstvím svačinek.

„Mě napadlo to samé! Když tam zastavíme, stejně to bude jen na den, maximálně dva, nic moc tam neuděláme a ztratíme další dva tři dny z naší krátící se dovolené. Ještě by nás zase chtěli přihlašovat na odhlašovat na kapitanátu a bůhví co ještě…“ souhlasil Péťa, který vytrvale obsluhoval loď a držel hlídky, zatímco já jsem neustále spala.

Ostrůvky poblíž většího ostrovu Pangkor

A tak jsme v pondělí namísto plánované zastávky na Pangkoru poslali do mariny email, že nepřijedeme, a rodičům napsali zprávu, že plujeme dál na Langkawi, aby si nedělali starosti, že se nehlásíme. Jak jsme míjeli Pangkor, říkala jsem si, že je asi dobře, že plujeme dál a že už dalšího dne budeme na Langkawi, ale náhlá únava způsobila, že jsem ve skrytu duše začala tak trochu pochybovat, zda jsme si přeci jen neměli před další plavbou odpočinout… Ještě před obědem jsem si opět na chvilku lehnula a Péťa se statečně ujal hlídky s knížkou. Pocit vyčerpání mě ale neopustil ani odpoledne a kolem třetí jsem se šla prospat ještě jednou. Jak jsme se blížili k ostrovu Penang, vítr postupně zesiloval a s ním se zvedly i nepříjemné vlny. Foukalo bohužel přímo proti nám, takže abychom vůbec nějak postupovali vpřed, museli jsme plachtit za pomoci motoru. Janna se co chvíli zabořila do vln a kokpit a my s ním jsme se pravidelně ocitali pod sprškami mořské vody. Vypadalo to na dlouhou noc a moje pochybnosti o správnosti rozhodnutí vynechat zastávku v Pangkoru se stupňovaly. Péťa mě ale uklidňoval, že i on se cítí unavený, a připomínal mi, že třetí den na moři je vždycky kritický – předchozí dvě noci jsme se sice střídali na hlídkách a oba se vyspali, já vydatně i přes den, ale z dřívějška víme, že vždy tak čtyři dny trvá, než si na přerušovaný spánek a režim nočních hlídek opravdu zvykneme.

Péťa držel vytrvale hlídky, zatímco já spala

Třetí noc byla tentokrát opravdu nepříjemná. Pořád jsme bojovali proti vlnám a větru a náš postup vpřed nebyl, co jsme si představovali. Probouzeli jsme se po dvou třech hodinách na zavolání toho druhého a většinou ještě dříve, než jsme stačili rozlepit oči, vyhodila nás z lůžka nějaká ostřejší vlna. Ani pohled na navigační iPad nijak netěšil – hodiny ubíhaly jedna za druhou, ale ostrov Penang se celou noc držel obrazovky našeho navigačního iPadu jako klíště. Pozitivní bylo, že rozhoupané moře nejspíš zadrželo doma i část rybářů, protože jsme jich potkali daleko méně než noc předchozí. Na hlídky jsme se oblékali do dlouhých kalhot a větrovek – tropy netropy, bylo chladno. Při poslední službě krátce před rozedněním jsem přišla na nejlepší taktiku – sednout si na dno kokpitu hned vedle vchodu do kajuty a za záda si dát polštář. Tam jsem se nejenom mohla pohodlně zapřít nohama o stěnu protější kokpitové skříně, ale byla dostatečně krytá před větrem a sprškami mořské vody, ale především mě ještě zespodu hřál motor – seděla jsem totiž přímo na víku od motorové skříně.

O půl osmé se ke mně v kokpitu připojil i Péťa. Janna pořád ještě celkem divoce hopsala, takže jsme posnídali müsli tyčinku a ovoce a já se odebrala rovnou zase na kutě. Znovu jsem se probrala až kolem půl jedenácté. Ostrov Penang byl konečně za námi a zdálo se, že vítr začíná trochu slábnout. V poledne už jsme si dokonce i uvařili, i když jen nudle smíchané s trochou spařeného zelí, konzervovaným hráškem a tuňákem v kari omáčce (já vím, zní to hrozně, ale věřte, že je to překvapivě chutné). Seděli jsme v nakloněném kokpitu, křečovitě svírali misky a spokojeně hltali teplou stravu. Sem tam projel kolem rybář – místní rybářské lodě jsou zajímavé tím, že mají nad kajutou takové vyvýšené bidýlko, ke kterému vede dlouhý žebřík, něco jako náš myslivecký posed. Musíme se někoho zeptat, k čemu přesně slouží…

Rybář s bidýlkem

Někdy kolem druhé hodiny odpoledne se vítr ještě více utišil a vlny téměř opadly. Konečně jsme zase mohli otevřít přední luknu a vnitřek lodi pořádně vyvětrat. S vidinou blížícího se přístavu mě opět chytil záchvat uklízení, v angličtině pro to mají krásný výraz „nesting needs“ (hnízdící potřeby), a tak zatímco Péťa držel hlídku v kokpitu, já jsem trochu poklízela kajutu a připravovala věci, které budeme potřebovat večer při cestě na břeh. Když se zvedl i opar, který od rána seděl nad mořem, spatřili jsme konečně i zelené obrysy souostroví Langkawi. Rozhodli jsme se trochu odpadnout od větru a připlout tentokrát do kotviště v Kuahu z jihozápadu namísto o dvě míle kratší, ale méně malebné cesty z jihovýchodu. Zhruba kolem čtvrté hodiny odpolední jsme už proplouvali mezi prvními ostrůvky. Kolem nás se tyčily skalní stěny porostlé zakrslými stromky, které sousedily se svahy zcela zakrytými bujnou vegetací; některé ostrůvky lemovaly žluté písečné pláže, jiné padaly rovnou do vody, občas zakončené vymletou jeskyňkou. Nestíhali jsme otáčet hlavy a říkali si, že z lodi je Langkawi opravdu krásné. Škoda jen, že tu chybí ta průzračná voda, jaká je hned o pár desítek mil severněji na prvních thajských ostrovech Koh Lipe…

Chystáme se vplout mezi souostroví Langkawi

Krásy Langkawi z paluby lodi

Poslední hodinu a půl už jsme mapu téměř nepotřebovali, proplouvali jsme známými vodami, pohledy na okolní krajinu, stavby, rybářské lodě – vše se zdálo být přesně tak, jak jsme to tu před rokem a půl opouštěli. Kotviště v Kuahu se pomalu, ale jasně přibližovalo a my začali básnit o tom, jak se už za chvíli pořádně vysprchujeme (tedy bude-li sprcha v budově u mol stále ještě fungovat), jak pozdravíme staré známé a samozřejmě o tom, jak zamíříme na slavnostní večeři do naší oblíbené indické restaurace hned za rohem – snad nám ji mezitím nezavřeli…

A ještě jedna fotka z posledního dne plavby

Když jsme se přiblížili k zakotveným lodím, stáhli jsme plachty a opatrně zamířili na motor blíže ke břehu s nadějí, že tam najdeme prázdné místečko tak akorát pro nás. Přeci jen nemáme ke člunu závěsný motor, a i když veslujeme rádi, snažíme se většinou zakotvit někde „ve druhé řadě“, abychom to neměli na souš moc daleko. Zatímco já ovládala kormidelní páku, Péťa se s dalekohledem na přídi snažil identifikovat lodě a přátele, které už známe z dřívějška. Nejprve jsme hodili kotvu hned v první řadě vedle kanadských známých na plachetnici Tigger, ale výsledek se nám moc nezdál. Byli jsme příliš blízko dalších lodí a břehu. Raději jsme tedy kotvu vytáhli a přejeli kousek dál do druhé řady, kde máme kolem sebe více prostoru. Z posledních sil jsme zakryli hlavní plachtu ochranným obalem, sundali člun na vodu, poklidili lana a se sprchovací výbavou a trochou peněz se vypravili vyčerpaně na břeh. Oběma se nám motala hlava, ale co teprve když jsme vystoupili na pevnou zem a začali jsme se klátit celí! Sprchy fungovaly, a tak jsme se hned vzápětí trochu osvěžili pod proudem tekoucí sladké studené vody – jak málo stačí člověku ke štěstí! Jako další zastávku jsme se dokolébali k popelnicím, kde jsme vyhodili odpadky nahromaděné cestou, a odtud už to bylo jen pár houpavých kroků do indické restaurace. Byli jsme unavení, ale naštěstí jsme nemuseli vůbec myslet, nohy nás totiž samy vedly – koneckonců šli jsme tudy už tolikrát, že jsme měli až pocit, jako bychom se vrátili domů.

Janna zakotvená u městečka Kuah

Objednali jsme si tandoori kuře, placky naan a melounový džus, namísto kterého jsme dostali limetkový, ale to nám bylo fuk. Po chvíli se k nám přidal kamarád Phil, který nám vyprávěl o tom, co se mezitím na Langkawi za ten rok a půl událo. Řeč byla samozřejmě hlavně o jejich tříměsíčním chlapečkovi a hned jsme byli pozvaní, ať se zajdeme po večeři na Astrid a malého Esbana podívat. Byli jsme ale příliš unavení na další společenské aktivity, tak jsme se Philovi omluvili a odložili návštěvu na následující den, až budeme více fit. Phil nám nadšeně líčil, jak se s příchodem Esbana jejich život změnil. „Však vás to taky brzy čeká!“ zakončil a my se znaveně pousmáli. Pravda o plavbě Puteri Harbor – Langkawi tedy konečně vychází najevo: sečteno a podtrženo, nezbývá mi přiznat, že přestože jsem zrovna netrpěla mořskou nemocí a v noci statečně držela hlídky, byla jsem jednoznačně unavenější než obvykle a minimálně polovinu cesty jsem strávila buď vařením, jezením nebo spaním. Ne náhodou jsme za ty čtyři dny zkonzumovali asi šest kilo mandarinek a Péťa cestou zhubnul, takže kam se asi ten zbytek mohl podít?! Už v srpnu se naše posádka rozroste o nového člena, který se tu zatím spolu se mnou na lodi spokojeně houpe a úspěšně roste a sílí. Bude to kluk a podle jedné naší tchajwanské kamarádky nebude trpět mořskou, protože už teď, ještě před narozením, začal trénovat!

Zatím ještě ve dvou…

9 comments to Pravda o plavbě Puteri Harbor – Langkawi

  • Ondřej

    To je paráda! Gratuluji k přicházejícímu novému členu posádky! :)
    Plánujete, že se s ním poplavíte, nebo alespoň zpočátku zůstanete na souši?

    • Děkujeme :) No zpočátku určitě budeme na souši, neb to bychom našim maminkám nemohli udělat – tak dlouho čekaly na to první vnouče, že bychom neměli to srdce jim ho hned zase odvézt! :) Ale rádi bychom do budoucna trávili na moři i nadále hodně času, ideálně kdybychom to mohli nějak nakombinovat, abychom mohli být část roku v Čechách a část roku na lodi :)

  • Pavel

    Krásná plavba a ještě krásnější informace na závěr!
    Kde budete žít (kotvit) až budete komplet 3?
    Nejlepší zemí na světě je aktuálně Tchaj wan!
    Česko je (až) sedmé, ale přesto Česko předehnalo přesto Singapur, Německo, Austrálii i Švýcarsko

    https://magazin.aktualne.cz/cesko-je-sedmou-nejlepsi-zemi-na-svete-kde-zit-predehnalo-ne/r~63044704e7aa11e68114002590604f2e/?_ga=1.172167203.1237176572.1484923749&redirected=1486122978

    • Ahoj! Děkujeme za krásný komentář i tipy na místo, kde se usadit :) Jak už jsem psala výše, budeme určitě alespoň nějaký čas pobývat v Čechách a těšit se z nového přírůstku do rodiny spolu s našimi rodiči. Ale rádi bychom to do budoucna nějak střídali, abychom alespoň část roku mohli trávit na moři :) Uvidíme…

  • Pavel

    Ahoj, díky za milou a nadějnou odpověď, co se Vašich rodinných a bloggerských plánů týká. Četl jsem aktuální článek na etapy a nežli jsem poslal reakci, tak už naběhl mezitím i dotaz od kolegy a i Vaše odpověď. :-) Jste asi jediní Češi, co mají jachtu trvale v JV Asii? Nebo jste narazili už na další? Jestli je to ke zveřejnění, kolik vyšlo roční kotvení, příp. servis/dohled v maríně na ostrově Tioman? Pokud byste neměli Jannu vymazlenou, svěřili byste svůj osud lodi z charteru v Malajsii nebo Thajsku apod? Odložíte Jannu opět zpátky na ostrov Tioman anebo do jiné maríny? Díky moc předem, pokud si časem najdete chvilku na odpovědi. Krásné a jen pohodové pokračování dovolené! A těším se na další poutavé zprávy z cesty 😉

    • Ahoj, právě jsem napsala dlouhou odpověď a celá se mi smazala… Ach jo, tak znovu!

      Na našich cestách jsme se seznámili s dalšími dvěma Čechy, Pepou a Blankou, kteří tady s lodí pobývají už nejméně 5 let. Většinou jsou ale pořád na lodi, když jedou na nějakou delší cestu po souši, snaží se najít nějaké levné místo ke stání. Pořád tu jsou, ale ubývá jich. Jedno byla např. marina Danga Bay v Johor Bahru, kterou ale loni zavřeli. I marina na Tiomanu má přejít do soukromého vlastnictví, tudíž se dá očekávat, že ceny vzrostou. My měli to štěstí, že dokud jsme tam byli my, pro naši 31 stopou loď stálo parkování 270 MYR měsíčně (cca 1500 Kč). Tentokrát necháme Jannu na SV Langkawi v místě zvaném Hole in the Wall. Je to taková dlouhá úzká zátoka připomínající řeku, kolem jen mangrovníky a pár plovoucích rybích restaurací a sádek. Majitel jedné z nich provozuje v zátoce asi 20 kotevních bójí. Stání tam vyjde na 350 MYR měsíčně a je to hodně bezpečné. Už jsme tam jednou Jannu měli na čtyři měsíce a vše bylo ok. Snad bude i tentokrát :) Místní mariny by vyšly příliš draho. Ještě co se charteru týče, nikdy jsme si tady loď nepronajímali, takže bohužel netušíme… :)

  • Ahoj, díky moc za informace o kotvení. Z blogu si pamatuji, že vás po minulém dlouhodobém kotvení v Hole in the Wall pronásledovala zvlhlé vedení elektroinstalace. Máte na to nějakou novou vychytávku? Mně se kdysi vyplatil molybdenový sprej, kterým jsem všechno promyl „před“ i „po“ dlouhodobé odstávce v chladném vlhkém prostředí. Nechci Vás také nějak znepokojovat (jste pár tisíc km (doufám stále) jinde), ale na Filipínách dnes podřízli známého jachtaře Jurgena Kantnera který byl už kdysi jednou před roky unesen a pak propuštěn s manželkou v Adenském průlivu. Teď manželku zastřelili asi před dvěma měsíci, když se na Filípínách je snažila bránit puškou. A dneska zemřel i on, protože údajně nedorazilo výkupné. Setnout ho měli někde v průlivu mezi Filipínami a Indonésií/Malajsií v Indanan, Sulu, Filipíny. Znali jste toho jachtaře a manželku osobně nebo víte o tom případu?Ještě plachtíte u Langkawi? Nebo už máte konec dovolené? Hodně dobrého větru a vody pod kýlem! A piště také další články, skvěle se to čte 😉

  • Ben

    Gratulace!!! Kdyz jsem cetl o nestingu, tak jsem se zarazil a rikali si ze to se preci pouziva ve spojeni s tehotenstvima a ejhle, konec clanku mi rozlil usmev po tvari!!
    Dneska jsem se nahodou dostal po strasne dlouhe dobe na vas blog – nepsali jste tak jsem prestal sledovat, nakouk jsem sem jen kdyz jsem letmo Jannu zahlid v pozadi jednoho videa od SV Delos na YT (znate? vsimli jste si?).
    Dneska jsem si vzpomel na vas checklist pro koupi placetnice.. jsem totiz zrovna na palube lodi kam se mozna se zenou a ted uz i s detma nastehujem a pripojime se k vam na velky louzi.
    Hodne jste me vasim psanim pred par lety inspirovali pro zivot na mori a mam velkou radost ze zase pisete (psali jste) a doufam ze jeste budete!!! Diky