Bouřlivý příjezd do Kuchingu

Stále jsme se ještě nevzpamatovali z lekce, kterou jsme dostali u Mukahu. Dostaneme se my vůbec do toho Kuchingu? I tam musíme vplout do řeky. Vítr foukal víceméně od severu, vlnění šlo více od západu, ale foukalo pořádně a vlnění mělo dobré dva až tři metry. Navíc se blížíme k závětrnému pobřeží, což znamená nebezpečí.
Když jsme začali surfovat rychlostí přes sedm uzlů, skasali jsme genu a pokračovali jenom na třetí réf v hlavní plachtě. I tak jsme jeli přes pět uzlů. Kolem třetí ráno asi deset mil od břehu jsme postavili loď do drifu, nechali se pomalu unášet ke Kuchingu a čekali jsme, až se rozední. Provoz kolem už zhoustl, rybáři, obchodní lodě, podivná neidentifikovatelná monstra — hlídky jsme proto trávili v dešti v kokpitu a čas od času museli popojet a ujistit se, že se s blížícím se plavidlem bezpečně míjíme.

Naše igelitové modráky, výstroj tchajwanských rybářů, fungují velice dobře

Pak se rozednělo a nás čekalo ještě nějakých osm mil k ústí řeky Sarawak. Zpočátku jsme jeli dost pomalu, protože jsme se nechali větrem zanést příliš po větru, ale kolem osmé jsme se přiblížili natolik, že jsme mohli posoudit situaci v ústí.

Vlny a vítr se teď stočili více k západu a ústí tak bylo chráněno. I tak jsme ještě neměli vyhráno. Foukalo dobrých 30 uzlů, vlny dva až tři metry a my vjížděli do mělčiny, která měla sotva deset metrů.

Už se blížíme ke Kuchingu, zatímco my se těšili do klidných vod přístavu, místní rybáři vyráželi ven na otevřené moře

Čas od času se objevila velká lámavá vlna, která do nás plácla a zasypala nás štiplavou vodní tříští. Pozorně jsme sledovali provoz a po vzoru obchodních lodí jsme se nahlásili na kanálu 16. Nikdo na naše volání ale nereagoval, tak jsme všem lodím oznámili, že za půl hodiny vjíždíme do plavební dráhy a dál už jsme si hleděli jenom nikomu nevjet do cesty.

Těsně před ústím řeky jsme se museli vyhnout remorkéru s valníkem naloženým jakýmsi kamením, ale pak už se před námi otevřela řeka dokořán a my se těšili, že za chvíli opadnou vlny a si trochu oddechneme. Do teď byla Janna pohazována sem a tam jako korek. Byli jsme docela vyspaní, ale cítili jsme pořádnou únavu, jak tělo v těch vlnách musí pořád pracovat a udržovat rovnováhu.

Silný protivítr konečně polevil...

Na okraji plavební dráhy se přihnal další rozlícený mrak, snížila se viditelnost a už to vypadalo, že to otočíme a budeme muset čekat, až se to uklidní. Ale štěstí nám přálo. Mrak odešel, my vjeli do stínu mysu, který chrání ústí řeky Sarawak od západu, vlny opadly a my se slušně zařadili na pravou stranu plavební dráhy. Proti nám projelo pár lodí, ale za námi bylo naštěstí prázdno.

Tak a teď se ukáže, jestli po té řece dokážeme vyjet. Má v ní být proud až 2,5 uzle a navíc je odliv. O odlivu jsme věděli, ale říkali jsme si, že se nám asi vyplatí vjet do ústí, schovat se před vlnami, a když to nepůjde, tak zakotvit a počkat na příliv.

Velké nákladní lodě zakotvené na řece

Proud byl opravdu silný, minimálně tři uzle. Jeli jsme na našich oblíbených 1500 otáček, ale skoro jsme stáli na místě. Nafty jsme měli ještě dost, takže jsme na to šlápli a na 2000 otáček jsme za pomoci plachet křižovali proti proudu a chvílemi jsme zrychlili i na 2,5 uzle. Proti nám navíc foukal opravdu silný vítr, dobře přes 25 uzlů. Zrovna jsme bojovali v úzkém koridoru mezi mělčinou na levoboku a zakotvenou lodí napravo, když tu se na motorovém člunu přihnali oficíři z kapitanátu a že jestli máme nějaký papíry. Moc jsme jim nerozuměli, a když jsme navrhli, že než na sebe v tom vichru řvát, bude lepší si zavolat vysílačkou, mávli rukou a že můžeme jet dál.

Asi dvě hodiny nám trvalo, než jsme ujeli 4 míle k místu, kde se řeka stáčí na jih a kde konečně ten nemožný protivítr polevil. A pár minut na to vyšlo slunce. Pokračovali jsme dál po řece, ještě nám zbývalo asi deset mil, a prohřívali si prokřehlé údy.

Kolem třetí jsme rozpoznali budovu, před kterou má stát marína kuchingského kapitanátu. Štědrý večer jsme tedy nakonec přeci jen strávili v klidu přístavu a po vydatné večeři v indické restauraci a studeném pivu se odebrali řádně se dospat. A že jsme spali – až do poledne následujícího dne!

Stavba napravo s modrou střechou je administrativní budova místní maríny a zároveň kapitanát v jednom