สล็อตเว็บตรง

สล็อตเว็บตรง

สล็อตเว็บตรง

สล็อตเว็บตรง

15. 8. 2008: Záhadné zranění 15. 8. 2008: Záhadné zranění « Slasti a strasti života na moři

15. 8. 2008: Záhadné zranění

Hned první den po příjezdu na Langkawi jsme zaslechli šuškání o jakémsi tajemném zranění. Vezli jsme se zrovna motorovým člunem z ostrůvku Rebak na hlavní ostrov Langkawi. Na lavičce před námi seděl vychrtlý čtyřicátník, teatrálně rozhazoval rukama a vykládal zbytku společnosti, co se stalo. Podle přízvuku Američan. Přes rachot motorů jsme zaslechli jenom málo:

Přímo před Jannou loď onoho plachého chlapíka

„…pheee… oh man… freakin’… am not an emergency guy…“

Kousek od nás se krčil plachý, asi pětatřicetiletý chlapík, který skromně doplňoval divoký výklad, ale mluvil tak potichu, že jsme mu nerozuměli ani slova. Za chvíli už jsme navíc přirazili u mola na Langkawi, kde se všichni rozprchli za svými pochůzkami, a tak jsme se ten den nic dalšího o tom záhadném zranění už nedozvěděli. Onoho plachého chlapíka z trajektu jsme však znovu zahlédli hned druhý den v loděnici.

Téměř naproti nám stála podepřená na špalcích tmavě zelená loď klasických tvarů něco jako West Sail nebo Hans Christian. Všimli jsme si jí hned po vytažení na břeh, ale jelikož jsme měli plné ruce práce s Jannou, nevěnovali jsme jí bližší pozornost. Náhle se pod ní objevil ten plachý chlapík z trajektu. S cigaretou v ruce kroužil kolem lodi, okukoval chvilku to, pak šťoural prstem někde jinde, prostě vypadalo to, že neví kudy kam. My jsme taky plaší, tak jsme zatím odložili seznámení na později. Momentálně nás trápilo něco jiného – hřídel od lodního šroubu.

Poté co jsme nouzově přistáli v Lumutu, abychom vyměnili nožičky, na kterých je přišroubovaný motor k trupu lodi, a po jeho znovu usazení spojili motor s hřídelí a lodním šroubem, náš mechanik Mike usoudil, že podivné vibrace, které provázely chod motoru, budou nejspíš způsobeny ohnutou hřídelí. „Nepřejeli jste cestou něco?“ ptal se. Vzpomněli jsme si, že jsme během plavby skutečně jednou zaslechli takové zvláštní zadunění, jako kdyby do lodního šroubu narazila plovoucí kláda nebo něco podobného. Takový náraz by hřídel ohnul jedna radost. Jestliže měl Mike pravdu a hřídel je skutečně ohnutá, znamenalo to, že ji musíme dostat ven a narovnat, nebo si nechat vyrobit novou.

Jim, který se stal naším kamarádem a rádcem

Už v Lumutu jsme zjistili, že uvnitř lodi je hřídel rovná. Zbývalo ověřit, jak vypadá část hřídele, která kouká ven z lodi a na které je připevněný lodní šroub. Na břehu probíhá taková inspekce samozřejmě mnohem snáž než na vodě, kde se loď neustále mele ze strany na stranu. Kde ale vezmeme „hodinky“? (Pro čtenáře, kteří nemají strojnické vzdělání či neměli to štěstí tlumočit jako já u soustruhů: hodinky jsou takový malý budík s ramenem, na kterém je velice citlivá tyčinka, kterou přiložíte k nějakému povrchu, a jak se s tím povrchem posouvá nebo otáčí, hodinky ukážou, jestli je povrch rovný, kulatý apod.) Jedná se o instrument poměrně choulostivý a drahý. Přesto jsem se šel zeptat na jednu ze sousedních lodí. Shodou okolností majitelem lodi, která stála ob jedno místo hned vedle nás, byl ten expresivní Američan ze člunu. Hodinky samozřejmě neměl, ale aspoň jsme se seznámili. Jim byl zabrán do rozhovoru a já měl plnou hlavu hřídele. Rychle jsem se rozloučil a spěchal zpátky k lodi. Nástroje nemaje, musel jsem se spolehnout na vlastní vynalézavost. Chopil jsem se šroubováku, opřel ho pevně o trup lodi a pomalu jsem otáčel lodní vrtulí. Mezera mezi hranou šroubováku a hřídelí se periodicky měnila. Hřídel je tedy ohnutá. Musí ven…

Zůstaňte ještě chvilku, napište nám něco...