สล็อตเว็บตรง

สล็อตเว็บตรง

สล็อตเว็บตรง

สล็อตเว็บตรง

1. 9. 2008: Zpět na vodě 1. 9. 2008: Zpět na vodě « Slasti a strasti života na moři

1. 9. 2008: Zpět na vodě

Tak jsme se i my dočkali!!! Jsme zpět na vodě!!!

Fénujeme barvu, aby rychleji zaschla

Před třemi dny jsme dokončili všechny práce, jež vyžadovaly naši přítomnost na břehu, a vpodvečer začali natírat loď protiporostovou barvou. Ze Singapuru nám zbyla plechovka modré barvy, kterou jsme natřeli spodek kýlu, a od Jima jsme dostali plechovku černé, kterou jsme použili na zbytek lodi. Původně jsme si mysleli, že Jimova černá vystačí na natření celého trupu, ale trošku jsme se přepočítali. Říkali jsme si, že je to v podstatě jedno, stejně to bude všechno pod vodou a nikdo nic neuvidí. Kašleme na nějakou estetiku. Přesto jsme od té chvíle neřekli naší loďce jinak než Stračena a druhý den ráno jsme to nervově nevydrželi a vypravili se do města pro ještě jednu plechovku černé barvy: nejenže bude loďka na spodku celá černá (a ještě krásnější než předtím), ale dosáhneme i účinnější ochrany před řasami a škeblemi. Zkrátka a dobře jsme si tu koupi další plechovky řádně ospravedlnili.

Když jsme odjížděli do města, lilo jako z konve, ale jen co jsme naložili nákupy do kufru a otočili se na cestu zpět, vysvitlo sluníčko a my mohli hned po návratu začít natírat. Máme to ale štěstí! Říkali jsme si. Zároveň jsme v kanceláři maríny oznámili, že bychom chtěli další den ráno zpět do vody. Vše bylo domluveno a my se začali těšit.

Dočkali jsme se!

V den D mě však ráno kolem šesté probudilo hvízdání v lanoví a za chvíli už se spustil řádný slejvák. Náš přesun na vodu se zdál být ohrožen… A navíc v neděli měli v Malajsii státní svátek a v pondělí začíná ramadán, což fakticky znamenalo, že na vodu se dostaneme nejdříve v úterý… Opět se na nás ale usmálo štěstí, neboť kolem půl osmé déšť ustal, za chvíli zmizely i mraky a pomalu vysvitlo sluníčko, které během hodinky osušilo celý trup. V deset dorazili zaměstnanci maríny, přistavili jeřáb, zavěsili Jannu do závěsu a odstranili podpěry, na kterých loď na souši stála, abychom mohli natřít zbytek trupu. Péťa se chopil štěky, já za ním běhala s fénem a vysušovala natřená místa. Do oběda jsme potřebovali aplikovat alespoň dvě vrstvy nátěru. Náš nový rádce Jim nám celou dobu dodával morální podporu a kontroloval místní zaměstnance, zda dělají vše tak, jak by měli. Před pár týdny jim prý ze závěsu vyklouzla loď…

V půl jedné bylo vše nachystáno na slavnostní spuštění do vody a jeřáb nás zavěšené v pásech odvezl k místu, odkud nás pomalu spustil na vodu. Teď přišla ta obávaná chvíle: Nebude někudy do lodi téct? Zalepili jsme všechny díry pořádně? Jsou všechny hadice dostatečně zajištěné? A co motor? Nastartujeme?

Naštěstí tentokrát k žádné pohromě nedošlo, a když jsme odvzdušnili vstřikovače, i Brumla poslušně naskočil a my si to namířili k doku E, kde nám předem v kanceláři přidělili místo. Uvázali jsme se, uklidili největší nepořádek, zapojili plyn a uvařili si na oslavu boloňské špagety. Už jsme zase ve vodě, nikde neteče, loďka se pohupuje, větřík fouká, co více si člověk může přát!

Večer jsme pozvali Jima s Emmou a naše sousedy z loděnice Paula a Caroline k nám na loď na menší oslavu. Šest se nás krásně vešlo do našeho velkého kokpitu a po pozdní večeři jsme se odebrali na pláž, odkud měl být údajně výhled na ohňostroj na oslavu nezávislosti Malajsie.

Janna u doku E

Když jsme se po čtvrt hodině čekání žádného ohňostroje nedočkali, rozešli jsme se pokojně do svých plovoucích domovů a nevím jak ostatní, ale my s Péťou jsme usnuli okamžitě, jako když nás do vody hodí!

Do odletu domů zbývalo už jen pár dní. Původně jsme chtěli vyrazit ještě na nějaký výlet kolem ostrova, ale počasí nám tentokrát nepřálo, a tak jsme se věnovali pracím na lodi a po večerech se scházeli s ostatními u piva a kytary. A najednou přišel den loučení. Trajektem jsme se přepravili na Malajský poloostrov, pak následovala dvanáctihodinová jízda autobusem do Singapuru a pak už jen odlet na Tchaj-wan. Čekal nás další semestr studií a my už plánovali, jak se v zimě vrátíme na Langkawi a vypravíme se na průzkum sousedního Thajska. Nakonec jsme ale odjeli do Čech, strávili po několika letech opět Vánoce doma a při té příležitosti jsme se stihli i vzít. Zároveň došlo i ke změnám v našich studiích. Péťa následoval svého profesora do Hongkongu, a proto jsme trochu poupravili naše nejbližší plány – na jaře nejprve přepravíme Jannu do Hongkongu, a pak se uvidí, zda se já přestěhuju za Péťou, nebo se vrátíme společně už v našem plovoucím domově na Tchaj-wan.

Zůstaňte ještě chvilku, napište nám něco...