Konečně zase doma

Návrat na loď se neobešel bez trochy napětí. Když jsem nasedl do autobusu začalo šíleně cedit. Zabořil jsem nos do knížky a předstíral jsem, že to se mě netýká a že to za chvilku přejde.

Když jsme projížděli Aberdeenem, tak už jsem vytahoval nepromokavý obal na batoh a deštník jsem si zavěsil nízko u pasu, připraven tasit až bude třeba. Hong Kong je dost kopcovitý, 60 až 70 stupňovité svahy, nepředstavujte si žádné malebné české kopečky. A jak leje, tak to z těch svahů teče proudem, včetně lupení, kamení a větví všech velikostí.

Cesta k nám domů, tj. na zastávku Repulse Bay, je právě lemována takovými pěknými skalisky tyčícími se pěkně vysoko. Na silnici to taky bylo vidět. Dobrých pět deset čísel vody kolem krajnic. Autobus lítal ze strany na stranu jak vjížděl do výmolů, kterým se řidič nemohl v té vodě vyhnout (mezi námi, oni se jim ti prevíti nevyhýbají ani normálně, proto jsou taky hongkongské autobusy pěkné vejtřasky). Jak jsem tak tu scenérii pozoroval, bylo začal jsem mít obavy, aby jacht klub byl otevřen. Jestli mě sampan nevezme na loď budu muset asi zase spát ve městě, protože náš pan domácí je už určitě taky mimo. Další možnost je nechat batoh na břehu, přeplavat pro člun a zpátky pro batoh. Dneska by to šlo. Už jenom prší. Nefouká jako včera, to jsem se tam bál vlézt, protože kdyby mě to odfouklo…

Vyskočil jsem z autobusu, vytasil deštník a začal jsem uhánět po schodech dolů k molu. Viditelnost byla špatná a z jacht klubu byly vidět jenom obrysy. Takhle mě převozník neuvidí, jestli tam tedy je. Nahrabal jsem telefon a skoro jsem vyskočil radostí, když mi to kdosi zvedl a že už jede. Podle hlasu nebyl moc nadšený. Aby taky jo. Padalo asi 30mm srážek (to mám z oficiálních údajů, ne z vlastní hlavy) a foukal do toho vítr asi tak kolem 10 uzlů. Hnus. Převozník přijel zabalen do zeleného mundúru a když mě vysazoval na lodi, stydlivě se zeptal: „A budeš se ještě vracet?“ Chudák taky to nemá lehký. „Nebudu!“ usmál jsem se na něj a on s úsměvem přidal plyn a radostně mi zamával. Maj nás tady rádi, ale to už jsme s Janičkou konstatovali dříve.

Janna byla v naprostém pořádku. Trocha vlka na letišti v přídi, nad kterou jsem nechal otevřenou luknu, ale jinak žádné ztráty. Jenom jeden 10 litrový kanystr na vodu uletěl. Nechal jsem dva kanystry plné vody pod člunem na přídi, ale tenhle se asi převrhl, vylil a vítr ho pak odnesl. Prevít. Teď už zase sedím v suchu a teple (náš vnitrolodní teploměr ukazuje 27 stupňů), ukusuju chleba se margarínem a popíjím Lipton. Jenom jakoby tu něco chybělo…