4.8.2008: Další díra v lodi a Joes

Janička začala připravovat snídani. Kolem to vypadalo, jakoby se nic nestalo. Sumatera se přehnala a opět zavládl klid. Já jsem se trochu rozložil na sedačce v kabině a jak tak nevinně ležím, Janička najednou vyhlásila, že už spát nemá smysl a že mám vstát. Něco na tom bude, pomyslel jsem si, hlavu zaklonil, a jak jsem tu hlavu zaklonil, víčka se mi tak nějak přivřela a už klimbám. Já si ještě schrupnu, stačil jsem ještě oznámit. Janička neprotestovala, nebo jsem to alespoň už neslyšel. Spal jsme až do půl deváté a bodlo mi to. Po probuzení mě čekali tousty a Milo. Ráno vypadalo nevinně, jen po obloze se táhly rozfoukaní beránci. Začali jsme dišputovat, zda ještě zaprší. Janička bylo pesimističtější. Potom objevila, že podpalubní šachta je napůl zaplněná vodou. Rychle jsme začali zjišťovat původ té vody, ale nemuseli jsme hledat dlouho. Teklo dírou v levé části konstrukce na solární panely. Jak jsme při odjezdu od mola několik dní předtím zachytili za velkou ocelovou loď vedle nás, konstrukci jsme v jednom místě vytrhli. Ve skutečnosti je ta konstrukce dost špatně utěsněná a matky, které jí drží k palubě, jsou místy pěkně orezlé. Není divu, že to tahle (ta nejzrezlejší) nevydržela. Musíme díru co nejdříve spravit, neboť je cca palec tlustá. To už je pořádný proud do lodi. Navíc je to v místě kousek od odtoků z paluby, takže zde se nakupí při pořádném dešti vody dost.

Inspekce díry se neobešla bez trochy akrobacie

Zrovna jsme se chystali, že vyrazíme do města pro materiál na opravu, když zavolal mechanik Mike, který nám slíbil spravit jeden z vstřikovačů, kolem kterého unikalo trochu nafty.

Doveslovali jsme na břeh, kde jsme potkali Rodneyho a hned jsme začali probírat uplynulou noc, vlastně dnešní ráno. On prý dlouho seděl a ulevoval kotvě pomalou jízdou na motor dokud vítr trochu neustal. Pozoroval nás, jak kolem něj projíždíme a blížíme se ke břehu. Ve skutečnosti z naší perspektivy byl on mnohem blíže břehu. Samozřejmě jsme ho pobavili, když jsme mu řekli, že jsme se podle něj orientovali a v podstatě ho následovali na mělčinu.

Mike se na lodi hned pustil do vyměňování podložek u vstřikovače. Výsledek byl ten, že původně tek první vstřikovač, teď začal téct druhý. Snažil se to vyřešit teflonovou páskou, ale skončilo to na tom, že jsme se domluvili, že nám dodá měděné podložky, které vetšinou tento problém vyřeší, a my si je sami namontujeme.

Janička zatím čekala na břehu a klábosila s Rodneym. Našli jsme taxíka, abychom byli v Sitiawanu co nejdříve a stále dokola jsme si přehrávali a diskutovali události dnešního rána. Tak jsem se dozvěděl, že zatímco Janička čekala na břehu, prošli kolem skoro všichni naši sousedé včetně Mikea s Koko, kteří nás za bouřky pozorovali a nasvítili víc světel, abychom je lépe viděli. Mike říkal, že vítr byl kolem 45 uzlů. My jsme (asi hlavně ze skromnosti) odhadovali 30-40 uzlů. Jejich loď prý napnula jejich řetěz jako strunu.

Celý den bylo hrozné parno, sotva jsme se plazili. Janičku navíc pobolívalo břicho. Nejprve jsme obešli železářství a od Mika převzali měděné těsnící kroužky pro vstřikovače. Když nás přemohl hlad, zamířili jsme do vegetariánského čínského bufetu, kde nám posledně tolik chutnalo.

Janička pak spustila hráze naší mlsnosti zmínkou o té dobré zmrzlině, co jsme měli posledně. Nakoupili jsme v supermarketu, kde jsme potkali Mika, a vyrazili na zmrzlinu. Tentokrát jsme si řekli o kelímky místo kornoutu. Slečna v cukrárně nám ale naložila dvojitou porci. Do kelímku se dávají dva kopečky. Bez diskuze. Ani nám to nevadilo. Zmrzlinu tu mají výbornou. Skoro srovnatelnou se zmrzlinou v Chorvatsku.

Seděli jsme na zastávce a malou plastikovou lžičkou dolovali lahodné bahníčko. Chvíli po tom, co jsme se dooblízali, přijel autobus. Jak jsme zasedli, hned jsme začali klimbat.

V Lumutu jsme se ještě šli podívat na internet. Na lodi jsme pustili do opravy stržené konstrukce na solární panely. Provizorně jsme kolem šroubu napatlali epoxy plastelínu a zespoda jsme přitáhli matkou, kterou jsme jeli shánět do Sitiawanu. Drží to jen na pár závitech, ale vydržet to musí.

Domontováno, můžu ven z lokru

Stále jsme přemýšleli, jak se vymluvit tomu divnému Němcovi z večeře, ale nic nás nenapadlo, a já začal mít pocit, že by to bylo blbý a to i přesto, že byl tak strašně arogantní a trapný. Z deseti vět, které s námi prohodil, bylo pět urážlivých. Báli jsme se příšerného večera a navíc jsme ještě měli trochu obavy o loď.

Nakonec jsme Joesovi zavolali, že večeři ne, že bychom se mohli setkat jenom na pivo. Souhlasil. Janička ukuchtila lančmít s opékačkami, a když jsme dojedli zaslechli jsme prdění slabého přívěsného motůrku. Obávaný Němec Joes se blížil.

Přirazil k naší lodi a vysvětlil nám, kde se setkáme. Nezapomněl nám ovšem zdůraznit, že jsme mu zrušenou večeří přidělali starosti, že si musel uvařit a že na to nebyl připraven… Pak s nosem nahoru odjel.

Seděli jsme jako skoprnělí. No to teda bude večer. Připravovali jsme se, že s první kapkou deště utečeme zpět na loď nebo po jednom pivu zmizneme strašně unavení nebo něco takového. Doveslovali jsme na břeh, dali sprchu, věci hodili do člunu a vyrazili za Němcem.

Seděl uprostřed baru s notebookem a hned jak nás uviděl, tak vyskočil a srdečně nás uvítal. Úplně proměněný člověk. Ještě jsme byli trochu opatrní a udržovali jsme si patřičný odstup. Brzy se ale ukázalo, že Joes je prostě jenom zapšklý, osamocený otec od čínské rodiny s nevelkým příjmem, že si absolutně nerozumí se svou čínskou manželkou a že i na vlastní děti se dívá jako na Číňany. Čínské zvyky ho čím dál víc vytáčejí. Musí trpět. Je chycený v pasti, idealista, jak se ukázalo, a snílek, na kterého rodina pouze natahuje ruce pro peníze. Začalo mi ho být líto. Liška chycená do pasti. Chtěla by si uhryzat nohu, ale nemá na to odvahu.

Dali jsme si s Joesem dvě piva a já měl pocit dobře stráveného večera. Joes nakousl i témata jako nedokonalé fungování demokracie, útěk od systému apod. Zajímavé, docela zajímavý člověk, který se ale skrývá za masku nafoukaného, vševědoucího playboje.

V poklidu jsme doveslovali k lodi. Hladina byla jako zrcadlo. Měli jsme sundanou plachtu nad kokpitem a spali jsme tudíž naostro pod širákem. Já jsem ovšem zase nespal. Ani jsem neměl divoké sny, nic se nepotápělo, kotva držela, do lodi neteklo. Možná to byla ta horká noc, možná mě trochu pobláznilo kotevní světlo. Používáme totiž takovou blikačku, která v asi tak sekundových intervalech rychle zabliká a zase na sekundu zhasne. Výhodou je, že se zapne automaticky, jak nastane šero. V Malajsii je to oblíbené světlo mezi rybáři a i místní jachtaři tyto světla používají. Není to podle předpisů, ale funkci to plní. Problém je, že pod diskotékovým stroboskopem se dost blbě spí.

Janička spala klidně. Šťastná to žena.