13.7.2008: Nedělní plachtění

Je neděle, a tak jdeme plachtit. Už to všechno musíme konečně vyzkoušet! Ale nejprve je třeba rozřešit záhadné chování hloubkoměru. Chvíli jsem s tím ještě bojoval, ale vždy když jsem našel polohu, ve které byl dobrý signál a zkusili jsme přístroj vypnout a zapnout, nic se nestalo. Už jsem chtěl vyrazit na dnešní výlet bez hloubkoměru. Škoda krásného dne. Ještě to šla zkusit Janička a nakonec jsme na to přišli. Problémem byla moje netrpělivost. Bylo třeba vždy počkat déle než několik sekund. Občas skoro půl minuty než se na displeji rozsvítily povzbudivé čtyři metry hloubky. V tom byl tedy zakopaný pes.

Už brzy vyplujeme!

Rychle jsme posbírali jsme růže, které nám přinesla naše trpělivost, poklidili poslední bordel a začali odvazovat. Motor poslušně naskočil a poklidně brumlal, zatímco Janička zavolala rádiem marínu, abychom mohli vyjet. Prošli jsme si zběžně, kdo co odváže, kam to odhodí, co bude kontrolovat atd. Dal jsem pomaličku zpátečku, Janička naskočila za letícím lanem od zadního úvazníku. Jsme zde zaparkování přídí k molu, aby nám kolemjdoucí neustále necivěli do „bytu“. Musíme proto trochu nacouvat, což není tak snadné, protože Janna díky tvaru kýlu couvá nerada a kormidlo má jenom malý efekt. Takže mírně nacouvat, zároveň pomaličku točit na pravobok, dávat pozor abychom čeleněm nepoškrábali loď vedle nás a pak plnou parou vpřed, devadesát stupňů doprava kolem posledních pontonů, pak doleva kolem zdi a majáku a jsme v Johorském průlivu.

Zaseklo se nám lano pro vytažení hlavní plachty za stupínek na stěžni kousek nad spreadery. Rychle jsem tam vyšplhal, zatímco Janička to hnala na 2000 otáček, při kterých Janna letí rychlostí 7 uzlů. To je na loď naší velikosti docela slušné. Faktem je, že náš Brumla má 28 koňských sil, což je trochu víc než bývá u lodí naší velikosti obvyklé. Byli bysme spokojeni i s motorem menším, ale předešlý majitel to viděl jinak.

První oběd uvařený za jízdy – chleba s vajíčkem a salát

Původně jsme chtěli jet celý den na motor (a zároveň plachtit), abychom Brumlu pořádně zajeli a ozkoušeli před chystanou plavbou do Langkawi, ale řev motoru nás brzy přestal bavit a navíc foukal pěkný svěží vítr 7-10 uzlů. Vyjeli jsme asi kolem 11 hodiny a brzy se začaly ozývat hlasy, co že bude k obědu. Janička rozhodla udělat něco jednoduššího – vajíčka. Hlavní bylo vyzkoušet, jak se na sporáku bude vařit v náklonu. Zatím nemáme pořádné zábradlí pro hrnce, jenom takové nespolehlivě vypadající dráty, které přišly se sporákem. Ukázalo se, že hrnce drží bezvadně i s nimi. K jídlu jsme loď „zaparkovali“ nastavením plachet proti kormidlu, tj. pomocí manévru heaving-to. Bylo to vlastně naše první zastavení tímto způsobem a povedlo se nám už na druhý pokus. Efekt byl přesně takový, jak jsme četli v knížkách. Loď se najednou zklidní a jenom pomaloučku je unášena větrem. Podle GPS byla naše rychlost 0.7 – 1 uzel, ale byli jsme v přílivovém proudu a navíc jsme se pohybovali dopředu. Před námi oficiální kotviště nákladních lodí, oběd jsme měli (skoro) ve stínu tankerů.

Janna zaparkovaná pomocí plachet, před vyplutím si ještě dáváme čaj

Po obědě jsme proplachtili kolem písečných náspů a nakoukli do nezmapovaných zátok. Jeli jsme kolem náspů až na okraj Malackého průlivu, kde jsme se chvilku pohoupali na větších vlnkách, a pak se začali vracet. Vítr jsme měli přímo zezadu, vlnky asi půl metrové, a tak jsme se kymáceli divoce ze strany na stranu. Anglicky se tomuhle kymácení říká rolling, neudrželi jsme se a začali zpívat country klasiku: Rolling, rolling, rolling/…/Rain and wind and weather/held the band forever/wishing my girl was by my side…

Inu moje dívka byla tu se mnou a já s ní a pěkně jsme si to užívali. Houpání nás přestalo bavit, a tak jsme začali křižovat. Vytáhli jsme modrý drifter, který jsme předtím použili jenom jednou v téměř naprostém bezvětří. Teď foukalo kolem 6 uzlů a já moula si myslel, že tu ohromnou plachtu udržím v holých rukách. Rychle jsem lano, za které jsem plachtu vytahoval pustil, než mi stačilo servat maso k ruky. Odnesl jsem to jen s malým puchýřem. Lano vylétlo bleskově z kladky a i s plachtou skončilo ve vodě. Rychle jsem přiskočil a vše vytáhl na palubu. Další poučení: konec tohoto vytahovacího lana musíme také přivázat, stejně tak jako ostatní. Nějak jsme na to zapomněli.

Veselý kapitán u kormidla

Proto jsme ostatně dnes vypluli, abychom vše vyzkoušeli. Na druhý pokus jsem přepnul gennaker na starý halyard, vytáhl náš krásný modrý asymetrický spinakr, až kam to šlo, následovalo malé cuknutí a Janna se s nádherným modrým křídlem rozletěla vpřed. GPS ukazuje 7 uzlů. Plesáme. Dočetli jsme se, že Monsuny májí výborné plavební vlastnosti, ale teprve když to vidíme na vlastní oči, dochází nám plný význam tohoto hodnocení. U maríny jsme byli coby smet.

Náš gennaker v akci, Janička s dalekohledem naviguje z přídi

Pustili jsme motor na neutrál a ještě chvilku plachtili. Pak jsme v klidu připravili loď pro vjezd do maríny, uvazovací lana na přídi, zádi a uprostřed, odražeče uvázat na bok, složit plachtu. Nervozita byla cítit. Poslední vjezd, který jsme navíc absolvovali před třemi měsíci v zimě, se maličko nevydařil. Špatný odhad větru, ztráta kontroly, ale skončilo to jenom malým ducnutím do mola. Jel jsem proto zvlášť pomalu, Janička elegantně sestoupila na molo, uvázala springlinu, pak zadní lano a přední, vypnout motor a byli jsme doma. Míra našeho plesání exponenciálně narostla.